Tarot - základy fungování

Záznam se semináře - část I.
Úvod
Tarot vnější
Tarot vnitřní
Projekce
Psychologie osudu
Práce s kartou
Význam Velkých Arkán

Rozhodla jsem se navštívit seminář na téma "tarot", o kterém jsem věděla, že bude podán na základě vědecké psychologie, a že dojde i na prožitkovou práci s tarotovými kartami. Nejedná se v žádném případě o zkušenost zprostředkovanou kartáři. Zde je můj záznam z akce.

Výchozí pozice: V tarotu nejde o to, jak se na něj dívá ostatní společnost, ale jestli NÁM to dává vnitřní smysl. Tarot lze pochopit jako projektivní metodu a zrcadlení (našich posunů a vývoje).

Jádrem je naučit se vidět život (svůj i jiných) na pozadí karet - jaká je paralela mezi životními prožitky. Vidíme fáze, které se zrcadlí v těch symbolech, ale trvá nějakou dobu, než se to zvnitřní.

V tarotu je skryto hodně věcí, je to něco jako středověká filozofie, přemýšlení o základních tématech života.

V naší západní, anebo moderní společnosti vůbec, je problém ztráta duše. Lze ji získat zpět jen postupně a trpělivě, není to jednorázová akce. Duše je jako plaché zvíře, s nímž se má navázat jemný kontakt, trvá to nějakou dobu, a musíme vynaložit určitou energii, abychom si ji udrželi.

Proces individuace je procesem vyvažování duše = udržet si oba protiklady, tj. mít pól intuice, ducha - ale zároveň i racionální skepse (jako poradního hlasu). Z hlediska individuačního procesu jde o to, najít střed mezi tím, tj. mezi protiklady.

Tarot budí fascinaci, protože tušíme, že všechna témata, se kterými se tam setkáváme, jsou v našem nitru.

Jedním z důležitých principů je udělat si před prací s tarotem prostor a čas.

Když si vytáhneme kartu, všímáme si vlastních myšlenek, pokaždé v jiné situaci bude jiný prožitek, jde o pochopení jedinečného významu. Někdy to trvá i část dne, než nás ten význam napadne.


TAROT VNĚJŠÍ
= to, co vidíme: obrázky karet, můžeme si přečíst různé interpretace v různých manuálech. Je to obrazová mapa duševních struktur. Tahle mapa je v různých systémech interpretovaná různým způsobem, z toho vyplývá, že interpretace karty je nevyčerpatelná.

Znát tu mapu neznamená znát tu duši. Je to, jako když si koupíme mapu nějakého kraje, a když se tam jedeme podívat.

Vnější tarot trošku připomíná Obecnou psychologii - ale se skutečným problémem nám k řešení nepomůže (tj. při depresi nestačí přečíst si definici temperamentu). Tedy není to ještě práce s obsahem.

VNITŘNÍ TAROT
= způsob, jak s výše popsanou mapou pracovat, aplikovat, využít ji.

Je založen na schopnostech, postojích, které vedou ke kontaktu s procesem, který probíhá.

Nejdůležitější složky vnitřního tarotu:
a) symbolické prožívání
- důležité pro práci se sny, s posvátnými texty, s Biblí - můžeme číst Nový zákon, ale aby to bylo k něčemu užitečné, musíme vidět svůj život na pozadí toho třeba Nového zákona, a teprve, když to začne mít osobní význam, tak to pro nás může být důležité.
JAK SE TOMU OTEVŘÍT? = práce s pociťovaným významem, následuje FOCUSING, nahlédnutí do svého nitra.
odbočka: Focusing = když řešíme nějaký problém, obrátit se do sebe - celostní pocit zahrnuje celou škálu i protikladných odpovědí a jazyk je do jisté míry nepostačující, aby je vyjádřil. Pocit to vyjádří líp.
b) projekce
- při práci s tarotem musíme (ze sebe) vylákat odpověď, tj. volně projikovat, prožívat, dostat mysl do stavu, kdy je schopná to zažívat = uvolnit vůli a lineární myšlení - my o té kartě nemáme přemýšlet, ale volně ji asociovat, uvolnit to svoje prožívání.
c) synchronicita
- potřebujeme rozvinout kvalitativní myšlenku, ta kvalita je vyjádřena taženým symbolem.
Když pracujeme s kartami, tak se ptáme (klienta nebo sebe), co v životě (našem, jeho) odpovídá tomu obrazu na kartě. Ty otázky jsou od toho, aby navedly k tomu si to zodpovědět sám - ale musí se otevřít, a pak to zjistí v srdci, ne v hlavě.
Sny často obsahují nevědomé procesy (naše i druhých).
PSYCHOLOGIE OSUDU
Nápis v Delfách: POZNEJ SEBE SAMA
- tj. NE poznej něco jiného - nejdůležitější je sebepoznání - takový, jaký jsem, takový mám osud.
Osud se nemá chápat jako něco mimo nás - čím méně zažíváme své nitro, svou duši, tím víc si myslíme, že je to něco mimo nás.
Ale: různí lidé (charaktery) mají ke stejným věcem různé postoje. Například "usmiřovač" mívá roli oběti, ostatní s ním manipulují a on si to nechá líbit.
Věci, které se nám dějí, souvisí s námi, a když neobjevíme tu souvislost, tak pak je důležité, jaký postoj k tomu máme. Čím věc zažíváme víc osobně, tím je to osudovější.
Čím víc ulpíváme na věcech kolem nás, tím víc je pak problém osudová rána. Ale když jsme v pozici pozorovatele, tak je to prostě jen věc, která se děje.
"Dobré a špatné věci jsou jen zkušenosti na mé (tvé) cestě". S tím osobním se z hlediska psychoterapie dá vždy pracovat, dá se to měnit.
Změna osudu je možná při změně postoje. Fakt jde o to, jak se naučit měnit navyklé postoje, následně se změní egostruktura, pak osud.
Podle O. Wildea existují dva druhy tragédií:
a) nedostat, co chceme,
b) dostat, co chceme.
- jádro je v tom, proč to chceme: = dynamika osudu.
Z toho všeho vyplývá, že náš osud souvisí s tím, co jsme my, a jak se známe. Orákula nejsou v předpovědění, co se stane, ale kdo je ten, komu se to děje.
PROJEKCE
= přenášení subjektivních obsahů na objekt, děje se to spontánně, jako se nám zdají sny.
V tarotu má projekce zásadní význam, a je dvojího druhu:
a) žádoucí
b) nežádoucí.
Tzn., že když symbolicky prožíváme kartu, je dobré uvolnit vůli, suchou a kritickou racionalitu, hektičnost, spěch, nechat ten objekt volně prožívat.
VHLED DO PROJEKCE:
Když vylákáme odpověď - "můj život je teď něco jako" - díky tomu získáme sebereflexi toho procesu. To je velmi žádoucí projekce, to potřebujeme.
Projekce nežádoucí, které toto blokují:
a) projekce na nějakou autoritu (na kartářku, psychologa)
- blokuje to uvolnění procesu (lidé vstupují do terapie v situaci, když nerozumí svému nitru - tj. když jsou od něj odděleni, nebo k němu skeptičtí: pomoc je v tom, podpořit to nitro, tu duši, protože není nic cennějšího, než když člověk naváže kontakt se svou duší. Je to ohromný obrat v životě člověka a vždy stojí za to důvěřovat svému vnitřku.
b) projekce na manuál tarotu
- my totiž musíme rozvíjet svůj vlastní obsah, někdy tam ta odpověď není ani napsaná.
ZEN: Tarot je prst, který ukazuje na měsíc. (Karta jen ukazuje k duševnímu procesu, ale ten proces je v nás).
Tímto způsobem (dovolením prožívat, kroužením kolem smyslu symbolu) lákáme podvědomí.
Nejpodstatnější je prostě kroužit kolem smyslu symbolu.
Odbočka: Když přijde na tarot někdo uzavřený a nedůvěřivý, tak projektuje tu autoritu mimo sebe. Tarot má nevýhodu proti terapii - riziko jednorázového sezení. V terapii ten vztah může růst a navazovat, a podle kvality vztahu dochází k proměně. Lidé se hlásí na terapii, protože potřebují poznat sebe sama - porozumět si, ačkoliv to třeba ani v té době přihlášení na terapii vědomě nevědí.
Tarot vypovídá o tom, že subjekt a objekt nejsou oddělené, je to propojené. Ve vztahu jsou projekce a části naší duše.
Proč stačí vytáhnout jen jednu kartu (ale ta karta je ta konkrétní): "Mistr to říká jen jednou".
- je svět viděný z hlediska kauzálního (příčina-následek), a svět viděný z hlediska synchronicity. Západní svět zná jen kauzální, ale jsou lidi, kteří to chápou opačně.
SEN: není dobrý ani špatný, protože záleží na tom, co s ním uděláme. I interpretace je velmi důležitá - ta dynamika, která v nás pracuje - ta záhada je v tom zacházení s tím.