pátek 30. října 2009

Film: Protektor

Září 2009, multikino

Příběh rozhlasového reportéra Emila a mladé herečky Hany na pozadí okupace.

Historické pozadí dává možnost k rozehrání silného příběhu, který nebyl, možná záměrně, autory využit. Proč požívám slovo záměrně, vysvětlím v závěru.

Ač Emil zůstane v okamžiku nejsilnějšího nátlaku morálně na výši, revolta jeho ženy židovského původu se omezuje na focení portrétů vlastní osoby u dveří s nápisem Zákaz vstupu. Její "oběť" v závěru filmu nevyváží Hanino dosavadní počínání, spíš to vypadá, že si tvůrci v závěru s postavou nevěděli rady, a způsob odklizení jedné z hlavní postav podle pravidel řecké tragédie byl nasnadě.

Film po vizuální stránce je laděn do několika odstínů šedé, což k nabuzení dobové atmosféry pomáhá včetně zvolených melodií, avšak všeho moc škodí, což se dá říct jak ve zvoleném způsobu barevnosti, tak ve věčném opakování jedné scény (herečka ujíždějící na kole), a bohužel i v jinak dobře zvolené hudbě - dá se říct, že diváka celým filmem provázejí 3 melodie, jedna píseň je divákovi vnucována tak často, že po půlce filmu je při jejích tónech už otráven. Použití novinových titulků a jejich střihů se letos obevuje i v jiném filmu světové kinematografie, asi jde o módní prvek, pro mě však už hraničící (v celém kontextu) s podbízivostí.

Herecky je role Emila bezchybná, Hana je taky přesvědčivá, její role však ve srovnání s Emilem pokulhává, což však není problém herečky.

Nebýt scén s drogami, které v tomto filmu nemají výchovné škodlivé následky, klidně by ho bylo možné doporučit rodinkám s dětmi na sobotní odpoledne. I proto se dá dojem z filmu shrnout tak, že autorům šlo spíš o natočení oddychovky před příběhem se silným sdělením, jehož příkladem může být na stejném pozadí třeba Vyšší princip - film, který jsem viděla jednou v životě, bylo mi tenkrát 9 let, a na pocity, které ve mě vyvolal, jsem nezapomněla doteď.

A co na to diváci?
Diváci opouštějí kino bez nějakých stop duševního hnutí, jakoby shlédli film bez chuti a zápachu, kde nebylo, co by se jich osobně dotklo. Paradoxně jdou z válečného filmu zrelaxovaní s chutí do života ("je dobře, že se to neděje nám, ale těm druhým"), čili s příjemnou úlevou a zmobilizovanou vervou užít zbytku dne a dopřát si nějakou radost.

Film je proto pro promítání v nákupních centrech jako ušitý. Pokud by však měl ambice na vyšší ocenění, tak jde jen o ambice, zde však bez potenciálu.

....ale klidně na to běžte do kina :-)