Divadlo: Postřižiny

Listopad 2009, ABC

Dramatizace Hrabalovy novely.

Menzelův film se tak zakořenil, že nejde jinak než provést tady srovnání obou zpracování.

Ačkoliv divadlo nemůže mít nikdy stejnou škálu výrazových prostředků jako film, povedlo se v inscenaci něco, co jsem ani nečekala, a sice v některých ohledech film předčít.

Inscenace je víceméně postavená na skoro stejných scénách, jako jsou ty stěžejní ve filmu, ale diváci se na ně těší. Já bych si třeba přišla ošizená, kdyby se neodehrálo to, co u filmu předchází a je zakončeno větou tam nepřekonatelného R. Hrušínského: "Bylo to poetické odpoledne..."

Nejprve proberu zápory, abych mohla zakončit optimisticky, protože inscenace si to zaslouží. Jsou tu 2 scény, které film nedostihnou: právě výše zmíněná s inhalací nezředěného léčivého prostředku, a scéna, kdy ve filmu tančí Pepin (J. Hanzlík) s Maryškou (M. Vašáryová) podle gramofonu tango.

Postavu doktora má v inscenaci L. Lipský a jejich poetické odpoledne s Maryškou bohužel vyzní prkenně a tanec Pepina s Maryškou ještě víc. Je to velká škoda, protože do tance mohla být vložena energie, šťáva, ale tady to bylo buď herecky odbyté, nebo jsou oba herci naprosto dřevění. Tady chyběla radost, odvaz, rytmus prožívaný Pepinem narozdíl od Francina celým tělem, který Maryšce doplňuje živočišnou zábavu, kterou jí Francin není schopen dát... Horšímu efektu pomáhá i výběr písně, na kterou se tančí, která prostě k tanci nesvádí. Jinak je hudba vybraná velmi pěkně, neposloucháme úplně ty samé melodie, jako jsou použité ve filmu, a přitom inscenace neztrácí na atmosféře. Hudba je tedy až na výše uvedenou scénu plusem.

A teď další klady. Určitě potěší O. Vízner jakožto holič :-).
Pro mě neznámá představitelka Maryšky B. Poláková má mladistvě zvonivý optimisticky položený hlas, a zejména její promluvy k publiku jsou silným článkem, který působí na diváka daleko intenzivněji než totéž ve filmu. Jsou to ty situace, kdy je divák báječně vtažen do děje, takže zapomene, že je pouhým divákem, ale stává se součástí situace, je to pocit, pro který miluju na divadlo chodit... a nepovede se vždycky.
Pepin M. Vladyky odchází ze scény skoro vždy s potleskem, lidé se smějí, jen ho uvidí, role mu sedí.
I výkon L. Lipského je chvályhodný, samozřejmě, že vzhledem k věku se mu něco promine, ale celkově se drží dobře a je sympatické, že mu diváci drží palce.

Pak jsou tu 2 scény, které předčí ty filmové: zabíjení prasete a koupání Maryšky. Obě jsou udělány s mimořádným vtipem, a nepostrádají poetiku, je to zvláštní a neobvyklá kombinace.

Resumé: Film je samozřejmě bezvadný. Ale než vidět po osmnácté film, je lepší jít na tuhle inscenaci :-)