sobota 15. října 2011

Beletrie: No a já

Autorka: Delphine de Vigan

Druhá knížka, kterou jsem od de Vigan četla. Románek "No a já" napsala dříve (2007) než "Ani později, ani jinde" a upřímně nevím, proč Odeon čekal 4 roky, než mezinárodně oceňovanou autorku začal vydávat v Čechách.

De Vigan krásně plasticky popsala hlavní hrdinku, mladou inteligentní dívku, která "nemůže přestat myslet", ale na druhou stranu má problémy se sociálně začlenit. Lou, ocitající se trochu mimo kolektiv vrstevníků, to táhne k trošku starší dívce, bezdomovkyni No. Ve vztahu s No Lou postupně dospívá, a ztrácí falešné ideály ohledně spravedlivých šancí a víry v účinnost poskytnuté pomoci. Kromě života trochu "mimo" svět většiny vrstevníků mají obě slečny ještě jedno společné: No je otevřeně odmítnuta matkou, Lou její matka odmítá asi neuvědomněle a skrytě, ale Lou kontakt s ní necítí a chybí jí.

De Vigan nepíše pohádky, a proto románek končí tak, jak končí. V případě osoby bez domova však čtenář asi jiný konec ani neočekává, resp. happyend by celé dílko shodil - závěr je pro de Vigan typický a pro mě jediný správný, dodávající příběhu na autentičnosti.

Jazyk, který autorka používá, způsobuje, že jsem se při četbě cítila úplně jako bych byla v kůži hlavní postavy.

Co působí trošku křečovitě je dle mého přespříliš urputná snaha poukázat na sociální problém, zde bezdomovectví. Prostě připsat si body za předkládání těch "správných", společensky aktuálních otázek čtenářům.

Čtenářům, kteří si libují v četbě o mezilidských vztazích, se to bude "líbit", dílko asi kladně ohodnotí. Osobě se mi více líbil od této autorky románek Ani později, ani jinde (není tam ta křečovitá edukativnost), což mě ale těší, protože pro mě má de Vigan zlepšující se tendenci , a to je slibné.

sobota 8. října 2011

Divadlo: Past na myši

Divadlo Pod Palmovkou, říjen 2011

Hra podle detektivky Agathy Christie je i přes pár obligatorních vražd příjemný zážitek. Nejcharaktertističtějším rysem je asi relativně překvapivé rozuzlení, víc se o ději, s ohledem na to, že jde o detektivku, napsat nedá.

Ale dá se napsat dost pozitivního o ostatních věcech. Například dobrá scénografie. Kulisy pěkné, vytvářející atmosféru, na jeviště se hezky kouká. V sále se dobře sedí. Opravdu příjemné sedačky mají Pod Palmovkou relativně štědrou šířku. V uličce je dost místa i na delší nožky. A hlavně: dobře vyladěná vzduchotechnika, takže se diváci nedusej a navzájem nezahřívají jako v Dejvickém divadle, a na druhou stranu nemrznou nohy od kolen dolů jako od fukarů v ABC. Ve srovnání s příšerným zážitkem pokud jde o "pohodlí", který jsem měla naposledy v Dejvickém, to tady byla paráda, a nic nerušilo od dění na jevišti.

Sortiment na baru, ceny a rychlost obsluhy za barem taky v poho, takže celkový dojem lepší dvojka (na jedničku by museli servírovat ještě lepší víno, ale já jsem zmlsaná, takže laťka je hodně vysoko :-) )