Mladý pár, očekávající příchod potomka, hledá místo k usazení.
Příběh je vystavěn tak, že po relativně komických scénách v první půlce filmu nastane zlom, situace na plátně zvážní, happyend se sice koná, ale vzhledem k tomu, že se řešení vlastně nabízelo od samého začátku, není závěr nic převratného. Pokud bylo záměrem autora ukázat, že nejjednodušší, nejpříjemnější a vůbec nejvhodnější řešení máme už dávno k dispozici, ještě předtím, než vůbec začneme něco řešit, a stačí prostě změnit zajeté postoje a podívat se na věci z jiného úhlu, tak se mu to povedlo.
Dvojice hlavních hrdinů je v příběhu konfrontovaná:
- s tím, že zařídit se podle toho, jak se od nich očekává okolím, event. lidmi, které dosud považovali za určité autority, nikam nevede, protože očekávání okolí jsou naprosto vrtkavá (rozčarování z rodičů, kteří se před narozením očekávané vnučky rozhodnou odjet na delší dobu do Evropy),
- s tím, že jindy tak oceňovaná přímost a upřímnost v drsné podobě bez ohledu city toho, kdo je objektem sdělení, vede k odcizení (část filmu, kde se kino nejvíce rozesměje)
- s tím, že nedostanou všichni od života všechno (manželský pár, který má lásky na rozdávání, avšak mít vlastní dítě jim dopřáno není).
Postupně se hrdinové přesvědčí o tom, že není tak důležité kde budou žít, jako s kým budou žít. V tom momentu vyhledají dům, který má hl. hrdinka po rodičích, a rozhodnou se usadit tam. Pro diváka v našich zeměpisných šířkách a délkách je to slabé místo příběhu, protože málokdo si umí představit, že by měl na krásném místě nemovitost po rodičích, a přitom celou dobu nevěděl, kam by se vrtnul. Zvlášť, když příběh neukazuje na žádnou nepříjemnou událost, která by zadávala příčinu k dlouhodobému odmítání tohoto místa jako potenciálního domova.
A teď k hl. postavám:
ON je přesvědčivý, ONA jako trošku "sucharka", která drží svého milého pěkně při zemi, též, ale dohromady to moc nejde. Hlavním postavám má být 34 let, ovšem představitelka hl. role vypadá na 40+ a ON stěží na 30. Chci-li zde být autentická, a tedy pravdivá, musím tedy konstatovat, že v tomto místě prostě páru na plátně nevěřím.
Dialogy mezi hlavními postavami jsou však perfektní. Mírně skeptické odpovědi a komentáře nastávající matky mají šťávu, jsou věrohodně podané a umím si dobře představit, že po světě chodí ženská, která, když sleduje počínání svého druha s charakterem věčného kluka, jeho počínání komentuje a reaguje na něj přesně tak, jak se to odvíjí před našima očima na plátně.
Jejich životné, nevyumělkované rozhovory jsou asi nejsilnějším místem filmu, a všem, kteří si potrpí na lidsky přirozené chování postav filmu, ho mohu doporučit.
Hudba je zvolená fakt výborně, bezvadně podkresluje to, co se na plátně děje, i to, co se dít bude. Melodie se nestihnou oposlouchat, protože je stálý přísun nových.
A co diváci?
Plné kino, které se zpočátku zasměje, pak zvážní, a během titulků nikdo neodchází, lidé využívají časový prostor ke "srovnání se", v závěru filmu sem tam ukápne slzička.
...takže kino jak má být :-)
