Film: Rozervaná objetí

Říjen 2009, městská knihovna

Slepý scénárista odkrývá část svého minulého života, než se se ženou svého života stal obětí autonehody. Zároveň jsou jemu odkryty souvislosti lidmi z jeho okolí, kteří spoluutvářeli jeho minulost a sdílejí s ním přítomnost. Toto však bylo předmětem střeženého tajemství...

Příběh je vystavěn skutečně mistrně - jakoby se autor inspiroval u Josefa Čapka, známe to všichni: "Pejsek a kočička si vzali zástěry a pustili se do vaření. Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady . "Dort musí být sladký," řekla kočička a nasypala do toho cukr. "A trochu slaný taky", řekl pejsek a dal tam sůl. "A teď tam dáme máslo a zavařeninu," řekla kočička. "Zavařeninu ne,tu já nerad," povídal pejsek, "dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád". Tak tam dali několik syrečků. "Mně se zdá, že je málo mastný," řekla kočička, "musíme tam dát několik špekových kůží" - "A oříšky, abychom nezapomněli," řekl pejsek a nasypal tam kornout oříšků. "Oříšky jsou dobré," schválila to kočička, "ale měla by tam jistě také přijít okurka", a dala tam okurku,.... "Tak, a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mě," řekl pejsek a dal tam několik buřtů. :-)

Do dvou hodin natěsnal Almodóvar snad všechno: emoce, vztahy, sex, chudou holku která k boháčovi přišla, nemoc, autonehodu, nemanželské dítě, filmařské prostředí, lásku, špehování, zatrpklost, tajemství skrývané za každou cenu...

Každá situace, každá reakce, kterou vidíme, je věrohodně podaná (vysvětlení životní zatrpklosti manažerky dokládá dobré psychologické oko autora), jen v součtu je těch příhod na těch pár postav trochu moc... ale s tím se počítá, jsme v kině, ne v reálu. V tom je ale asi zakopaný pes, proč jsou diváci rozdělení: většina žen oceňuje psychologii postav, naopak muži odmítavě vrtí hlavou po skončení filmu, jako by se jim nechtělo přistoupit na tu nadsázku, rozpor realistických situací v nadsazeném příběhu...

Moje velmi oblíbená Pénelope Cruz v jedné z hlavních rolí (protože kromě toho, jak umí zahrát, se mi na ni i pěkně kouká), jakoby neměla zrovna roli na tělo. Nejlépe jí zde sedí komická poloha špatné herečky, kterou podá bezvadně, ale jinak je jí na tuto roli škoda. Něco tam chybí, takže její postava vyzní trochu mdle.

Španělské rytmy, které dokreslují atmosféru filmu, báječně ladí.

Zezačátku jsem se příliš neorientovala v různých časových rovinách, střihy jsou trošku hrr, a ruší splavnost prožitků, když musíte pořád přemýšlet, v jaké etapě života hrdinů se zrovna nacházíte. Časem se to srovná, ale teprv až když divák je srozuměn s časovými rovinami vyprávění.

Takže asi takhle: kdo si libuje v psychologickém vykreslení postav, bude spokojen, kdo si potrpí na realitu, nemusí film přijmout.