sobota 14. listopadu 2009

Film: Julie a Julia

říjen 2009, multikino

Třicetiletá Julie Powel (Amy Adams), která pracuje v administrativě, a práce ji neuspokojuje, má jako koníčka vaření. Jednoho dne se rozhodne uvařit všechny recepty americké popularizátorky francouzské kuchyně Julie Child (Meryl Streep). Ve filmu se prolínají 2 děje, a sice seznámení se s franc. kuchyní a následná práce na kuchařce J. Child(ové) a prokusování se vařením všech sebraných receptů Julií Powel(ovou).

Julii Powel její koníček naprosto pohltí, založí si i blog, ve kterém popisuje, jak se s jednotlivými recepty, na jejichž celkové zdolání si sama určila dobu jednoho roku, poprala. Nastává krásně zobrazený stav, který se označuje psychologickým termínem " projekce " . Julie se do své "učitelky" vciťuje, chce přemýšlet jako ona, skoro se převtělit... samozřejmě to má dopady do jejího partnerského života. Její partner (hr. Stanley Tucci) je odstaven na druhou kolej, což dlouho nevydrží a rozhodne se nechat Julii s její posedlostí samotnou. Jsme ale na americkém filmu, takže to dlouho nevydrží, a vrací se zpět. Julia to velmi oceňuje, a při scéně, kterou považuji za jedinou opravdu kýčovitou (ale při níž citlivým duším vlhnou oči) partnerovi za trpělivost děkuje.
(Já jsem inspirovaná filmem taky měla chuť něco udělat, a tak jsem si jako Julia.....hádejte co.... pořídila..... podobnou čepici :-))


Snažení mladé Julie je prostříháno obrazy ze života Julie CHild. M. Streep bezvadně využila příležitosti sehrát optimistickou, energickou, fyzicky nadprůměrně vysokou ženu diplomata, která se na misích manžela nudí, a hledá činnost, která by pro ni měla smysl, až najde - jako milovnice jídla se ve Francii přihlásí do gastronomické školy, tehdy navštěvované jen muži. Dívat se na Meryl Streep je zde opravdu zábava. Její roztomilé pokusy o francouzštinu, nezdolný optimismus a předvedená zábava v tom, co dělá, působí i na diváky - jako donátor energie. Člověk má opravdu chuť se taky do něčeho pustit.

Film byl natočený podle skutečné události, a velmi oceňuji, že se autoři nenechali strhnout k (v am. filmu očekávanému) happyendu, ale ponechali závěru jeho autenticitu: Julia se velmi touží setkat se svým vzorem (již velmi starou paní), ta však setkání odmítne s poukazem na svezení se po její slávě.

Kdo si myslí, že není možné se rozbrečet u filmu o hovězím, bude překvapen, kolik lidí najednou vytáhne kapesníky :-)