čtvrtek 8. března 2012

Divadlo: Důkaz

Divadlo Rokoko, únor 2012

Tentokrát jsem měla na výběr divadelního představení štěstí, díky Rokoku ohromný zážitek, jedna z nejlepších her, jaké jsem viděla. Americký autor David Auburn byl za drama Důkaz oceněn v roce 2001 po zásluze Pulitzerovou cenou.

Je to jedno z těch dramat, která mají, kromě toho, že jsou v celé své délce zábavná, hloubku, a něco, co nazývám zhuštěnou životní zkušeností. A je tam pro každého diváka něco, co mu má co říci - a proto to upoutá. Od první do poslední minuty.

Hra vystačí jen se čtyřmi postavami - otec, 2 sestry a jeden student - a přitom žádná další postava nechybí (třeba matka) a divákovi se dostane taková porce malých rodinných dramat...

Otec Robert (Oldřich Vízner), matematik, vysokoškolský profesor, se několik let před smrtí zblázní.

Robertova dcera Catherin (Veronika Kubařová), pětadvacetiletá mladá žena, též matematicky nadaná, se o otce v době jeho zdravotní krize začne celodenně starat, nechá školy. Začně trpět neodbytnou obavou, že se jí otcova choroba nemůže vyhnout. Z podobnostní dedukuje, že skončí jako on.

Starší sestra Clare (Stanislava Jachnická) žije v jiném městě. Obě sestry jsou odcizené, a vzhledem k odlišnému založení a směrování nenacházejí společnou řeč. Po smrti otce přijede Clare za Catherin s dobrým úmyslem jí pomoci - v Clařině představě je tou pomocí odvoz Catherin do New Yorku a zprostředkování lékaře. Pro Catherin je to nepřijatelné, což Clare pro svou optiku vidění věcí není schopná pochopit.

Student matematiky Hal (Martin Písařík) má jakýsi osobní vztah k profesorovi, především však chce v jeho pozůstalosti najít něco, co by mu otevřelo dveře dál a výš. Po seznámení s Catherin mezi nimi vznikne důvěrný vztah. Tento vztah se však velmi zkalí jeho pozdější nedůvěrou v Catherininy schopnosti...

Veronice Kubařové role Catherin nesmírně sedne. Je přesvědčivá, a přitom půvabná, když v depresi tráví dny neupravená na kanapi koukáním do blba. Přirozenost jí velmi sluší, působí svěžím dojmem - i když je v teplákách, mikině a v ponožkách, pohroužená do problémů. Některé společné scény s Halem jsou až smyslné.

Drama tedy jde do situací, které se objevují v mnohých rodinných a mezilidských vztazích, a které jsou svým způsobem zlomové - krystalizují v nich charaktery, lámou se vztahy. Střídají se silné emoce. Na dalších řádcích budu dost konkrétní, proto je na zvážení potenciálních diváků tohoto dramatu, jestli budou číst dále - a budou riskovat ztrátu zážitku z vývoje příběhu.

Catherin se několik let před otcovou smrtí o něj stará. Je přímo konfrontovaná s jeho duševní chorobou. Situace pro dvacetiletou mladou ženu musí být nesmírně psychicky náročná. Otec ji totiž vůbec nešetří: když má světlou chvilku, vypočítá jí, kde on už byl v jejím věku a co dokázal. Co dokáže Catherin mu za ocenění jaksi nestojí. Přitom se nedá říct, že by dceru neměl vůbec rád - ovšem na její narozeniny je schopen zapomenout.

Clare si žije vlastním životem v NY, péče o otce se neúčastní - postupně však vyjde najevo, že jim (sestře a otci) platí živobytí. Rovněž její příjezd po otcově smrti je veden její upřímnou snahou sestře pomoci, vytáhnout jí z toho prostředí , které jí samotné připadá nesnesitelné - bohužel se projevuje, jak moc mladší sestře nerozumí, když ji chce z jejího prostředí vytáhnout.

Clare ani Catherin smrti otce ani navenek nelitují: jsou natolik fér, že umějí přiznat úlevu.

Postavy zde tedy nejsou jednoduše nalinkované - jsou takové, jako v životě bývají: někdy nesnesitelné, ale nejde je jednoduše označit jako záporáky.

Nejzajímavější postavou, hrdinkou příběhu, je samozřejmě Catherin. Catherin je citlivá, jak se později ukáže, nesmírně matematicky nadaná dívka, která postupně ztrácí kontakt s vrstevníky, a úzký kontakt s duševně chorým otcem se na ní podepíše depresemi. Sblížení s ambiciózním Halem jí vleje trochu krve do žil. Hal je sice starší, a má již matematiku dostudovanou, ale není zdaleka takový génius jako Catherin. Ta mu to intuitivně na nos nevěší. Pak to však křísne. Catherin daruje Halovi výsledky svého bádání, neboť ví, že něco takového Hal hledá v otcově pozůstalosti, "aby mu to otevřelo dveře" - avšak Hal, a samozřejmě i Clare, nevěří, že Catherin je sama autorkou, a autorství přisuzují spíš mrtvému otci. Pro Catherin je zejména Halova nedůvěra v její schopnosti, a skutečnost, že Hal nevěří, že mu říká pravdu, strašná rána. Je to velmi emotivní místo, které klade spoustu otázek, např.:

Co vede Hala a Clare k tomu, že jsou spíš ochotní uvěřit, že autorem té matematické teorie je duševně chorý profesor, než jeho inteligentní, i když nedostudovaná dcera? Nehrají tam roli předsudky, představa velemoudrého profesora, kterému se žádná holka nemůže vyrovnat? Natož ho překonat??
Proč se jedinci staví k lidem s vyšším IQ rezervovaně, nebo dokonce odmítavě? Může být toto odmítnutí ostatní průměrnou společností být příčinou depresí takových výjimečně nadaných lidí? A může pak taková deprese sklouznout až do duševní poruchy?

Catherin je tedy reakcí Hala nesmírně zklamána, cítí to od něj jako podtrh - naprosto mu důvěřovala, čekala, že jí bude věřit, zastane se jí....stal se opak, Hal chce důkaz. Po tomto Halově projevu není schopná s ním dál udržovat vztah. Rezignuje na všechno. Nakonec se vše v dobré obrátí, ale dá to Halovi dost práce - Catherin ho odmítá, a teprve opakovaně a vytrvale na kolenou vyjádřované omluvy a lítost, když C. pozná, že to Hal myslí upřímně, jí umožní jej zase přijmout.

Důkaz je opravdu vynikající drama s úžasnou V. Kubařovou.