Beletrie: Vyměřování světa

Autor: Daniel Kehlmann

Byl to od autora milý nápad a chvályhodný záměr, přiblížit současným čtenářům staré německé vědce, zejména Friedricha Gausse a Alexandera von Humboldta. Není čemu se divit, že se Vyměřování světa blýsklo v německém literárním světě.

Kehlmannův románek má poměrně rychlý spád, nezdržuje se příliš popisy (spíše se vůbec nestará o nějaké popisy) a z valné části je to jakýsi záznam dialogů. A zde je trochu problém: Kehlmann nepoužívá pro přímou řeč uvozovky. Takže děj, který by mohl být velmi strhující, je při čtení jaksi zpomalován, protože čtenář se musí "zastavovat" přemítáním, který z hrdinů právě hovoří. Prostě na první pohled není jasné, jestli některá postava (a která) mluví, nebo si jen přemýšlí pro sebe, anebo jestli jde o komentář vypravěče. Kromě toho, že mě tento styl právě pro zpomalování a vynucené přemítání a ověřování obtěžoval, to způsobuje pocit jakési odtažitosti. Jako by vypravěč chtěl zůstat za každou cenu někde mimo děj, jako odtažitý, nezúčastněný, a znuděný, pozorovatel. Je to škoda, klasický příklad toho, že méně (nelišit se ve stylu za každou cenu) je někdy více.

Jinak to má dost do sebe, a je dobře, že se takové knížky píšou.

Divadlo: Wanted Welzl

Dejvické divadlo

Tohle divadélko musí mít pro mě nějakou neodolatelnou přitažlivost, protože přes všechno nepohodlí, o kterém dopředu vím, jsem si vybrala zase jeho představení.... Jestli je to tím barem, nebo blízkým kontaktem s herci - jeviště je jen pár centimetrů od první řady - nevím, ale prostě mě to tam táhne, takže když nejsem z představení "natřesená", tak to pak tady může DD schytat, i když jinde by člověk třeba natrefil na mnohem větší hrůzu... No, tolik asi na úvod, aby si někdo nemyslel, že jsem na DD nespravedlivá, a že ho poslední dobou příliš haním.... Je to prostě o tom zpropadeném očekávání a zklamání.

Wanted Welzl, představení motivované příběhem světoběžníka Eskymo Welzla, odehrávající se právě u Eskymáků. Nápad to nebyl vůbec špatný. Vizuelně jde o moc zajímavý kus, inspirováno komiksem - divák vidí jen výřez jeviště, v pozadí ostře nasvícená bílá plocha, v popředí se jako na jednotlivých komiksových obrázcích odehrávají "střihané" scénky. Vkusně a působivě ztvárněné zabíjení.

Bohužel všeho moc škodí. Tady se pořád opakuje to samé, chůze po ledu, lovení ryb, takže divák přestane být ve střehu, co se bude dít dál - jednoduše mozek to pustí, proč by se zaměstnával pořád dokola tím samým co už zná.... A kdo je od přírody vybaven tím, že jeho mozek "nevypíná", se neubrání tomu, aby se mu do hlavy dostávaly nejpozději od začátku poslední třetiny představení jiné myšlenky, které nemají s Eskymo Welzlem nic společného.
U mě to bylo asi takhle: No jo, ten mráz... venku je taky mráz.... a blbě se mi tady sedí... jéžišmarja, dyť se tam nic neděje... to už jsem viděla... kolik je, když už bude konec... musím se nějak nenápadně podívat na hodinky.... jéžiš, eště dvacet minut... fakt se tu sedí blbě... přehodím si druhou nohu....už abych byla venku... sakra to je nuda... kdy bude tomu utrpení konec... už abych byla venku.... užabychbylavenkuužabychbylavenku......!!!

Když to shrnu: nechci to shodit. Spousta lidí se snažila a snaží. Ale doporučit, doporučit to nikomu nemůžu.