Film: Mélo (Fr. 1986)

Festival francouzského filmu 2009

Jak to napsat a neublížit, jak formulovat a nelhat... Tento film se jistě každého dotkne velmi rozdílně. Vztáhnu to celé úplně k sobě, ještě víc než jindy. Minimální dávku objektivity ostatně tady na těch stránkách zastupují další diváci v závěru komentářů.

3 hlavní postavy: manželský pár a přítel manžela ze školy jsou všichni z hudební oblasti. Nejvíc pozornosti na sebe strhne hl. hrdinka Romaine. Je to hysterická, manipulativní osobnost, která se rozhodne svést přítele svého muže - narazí na člověka, který manipuluje citovým vydíráním. Cvičí jeden s druhým. Když Romaine rozehrávala své hysterické výstupy, fakt jsem při pohledu na to trpěla. Míra, s jakou jsou některé scény snášela, je přímo závislá na míře, s níž jsem schopná být byť jen pasivně účastna takových výstupů (a ta se limitně blíží nule). V poslední čtvrtině filmu, již bez Romaine a pouze s dvěma ostatními mužskými představiteli se atmosféra velmi uvolnila a k filmu jsem získala pozitivní vztah.

Za zmínku stojí perfektní kostýmy - dobová móda z roku 1926, šatičky a pláště jak ze žurnálu. Prostě francouzská móda par excellence.

A co diváci? Při vrcholných neurastenických výstupech se doslova ošívají. Třetina lidí se vrtí jakoby nejraději opustili sál. V závěru jsou již všichni klidní a se zájmem sledují detektivní (a správné) dedukce manžela.