neděle 17. března 2019

Divadlo: Absolutno

Dejvické divadlo, březen 2019

Absolutno: Čapkova Továrna na Absolutno zpracovaná adekvátně k předloze, která mě taky nenadchla. Průměrné scény střídají podprůměrné, ale je to asi maximum, co se s tím dalo udělat.

Na herce tohoto divadla se moc dobře kouká, bohužel u méně poutavých scén jsem ztrácela pozornost k dramatu a naopak se nepříjemně připomínalo opěrátko židle - po těch letech jsou vysezené a konstrukce nepříjemně tlačí do lopatek.

Při vší úctě k autorovi předlohy a sympatiím k souboru doporučit nemohu.

Divadlo: Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4

Divadlo v Dlouhé, březen 2019

Příjemná oddechovka, na kterou se dobře kouká, dobře se poslouchá a ani chvilku nenudí.

Komedie má jeden z nejhezčích songů o akumulačních kamnech, jaký kdy kdo složil.

úterý 12. března 2019

Film: Úsměvy smutných mužů

Čekala jsem, že mě film o alkoholicích sebere, ale stal se opak, spíš mi dodal energii a ještě mě jakoby pohladil.
Říkala jsem si, že to není možné, že jsem musela něco přehlédnout, a podívala se na to znovu - a původní pocit jsem si nejen potvrdila, ale tenhle film se mi líbil ještě víc.

Velký podíl na pozitivním vyznění pro mě měla  práce s kamerou: delší plynulé záběry, vhodně zařazené záběry na přírodu, snímání z lichotivých úhlů, takže i drastičtější scény nebyly příliš odpuzující a nenutily mě odvrátit pohled.

Dění filmu je zpočátku soustředěno jen do léčebny. Napřed mě to trochu nudilo, ale za chvíli jsem si zvykla, a když jsem se dívala podruhé, bylo jasné, že tam mají své místo, a že širšího záběru není třeba. Také mi v první třetině přišlo, že film postrádá příběh - ale později jsem zjistila, že síla tohoto filmu je právě  v tom, co v tom filmu není. Proč? Protože jednak to nechá diváka, aby o tom, co tam není, přemýšlel, a taky proto, že situace, které by tam byly zobrazeny, by divák bral tak, že se staly - a ono by tak být nemuselo.

Úsměvy smutných mužů mají na své diváky nároky: chce to, aby se na to dívali v rozpoložení, kdy jsou co nejvíc v pohodě, a byli "otevření". Ten, kdo k tomu z nějakého důvodu přistoupí pasivním způsobem "bavte mě", si z toho málo odnese a může být zbytečně kritický. Tento film chce fakt aktivní přístup, snažit se domyslet si, přijít si sám něčemu na kloub.

Neuvěřitelné, co dokáže motivace.

Varování: Pokračování v četbě je na vlastní nebezpečí.

Narozdíl od vedlejších postav filmu se hlavnímu hrdinovi povede závislost překonat. Zaujalo mě to, a přemýšlela jsem, čím se lišila jejich situace, když vůli měli (snad) všichni. Jediný Josef ale získal motivaci, a to nečekanou změnou v rodině. Ostatně on měl podporu v rodině velkou. Zatímco v různých komentářích jsem se dočítala, že ve filmu chybí ukázka, jak život s alkoholikem destruuje vztah, asi to nemusí být ve všech případech až takový průšvih, a Josef měl zrovna na partnerku štěstí. Málokterá žena se odhodlá přivést na svět s alkoholikem druhé dítě a  riskovat, že se zakope v ještě větším problému než dosud. Zde se to však povedlo a Josefovi to dodalo sebepotvrzení a motivaci se sebou něco udělat. Je kouzelné, jak může zapůsobit nepřímo vyjádřená podpora od blízké osoby.