pondělí 2. listopadu 2009

Film: Na sever

Říjen 2009, kino na Letné

Když se norský třicátník Jomar dozví, že na severu žije jeho čtyřletý syn, o jehož existenci nevěděl, podnikne za ním dalekou cestu jen na skútru. S sebou si vezme jen malou zásobu alkoholu. Během cesty poetickou zimní přírodou se setkává s několika lidmi, kteří mají společné to, že se vymykají průměru. Což ostatně i sám hrdina, který se po prodělaném nervovém zhroucení uchýlil do samoty pracovat (spíš ani moc nepracovat) jako vlekař. V lyžařském areálu se dozví o synovi...

Vypsat dojmy z filmu je oříšek. Je to totiž dobrý film. Při pohledu na některé situace se divák i zasměje. Ale charakter hrdiny a jeho jednání v určitých situacích neumožňují se s ním ztotožnit, bez ohledu na to, že hl. postava je alkoholik a poloviční blázen. Pokusím se to vysvětlit. Když se Jomar vydává na cestu, zapálí zázemí vleku, kde pracuje. Nevíte, proč to dělá. Požár se ještě objevuje během cesty, kdy skončí v plamenech bouda, v níž Jomar přenocuje. K požáru dojde Jomarovou nepozorností, ten se ovšem nenamáhá s hašením a drandí si to dál. Nevím, jestli to má být ukázka specifického severského humoru, v tom případě na to nemám buňky, anebo něco jiného (viz dál). Ani z ostatních diváků se ale nikdo nesmál. Co jsem přitom cítila, byl smutek. Chtěla jsem vědět, z čeho ten smutek pramenil, a přišla na to, že je to asi v životě občas se vyskytující situace "využití někoho, a následně, když už není ku prospěchu, odkopnout, zde přímo zlikvidovat". A tomu já se nemůžu smát... Cesta má asi znázorňovat hledání vlastní identity, to by vysvětlovalo opakující se motiv "po mě potopa" ve smyslu zbavení se starých zatěžujících věcí - kdyby však nešlo o objekty a subjekty, které mu vždy v dané situaci nezištně pomohly.

Jsou tam ale i veselé scény, jako příklad mi utkvěla scéna jak se opít s minimem alkoholu pomocí dámského tampónu. Záběry zasněžené krajiny jsou lahodící oku romantikovu. Vybraná hudba taky pěkně doplňuje film.

A co po skončení filmu diváci?
Odcházeli spokojení. Je však dobré vědět, že v té skupince, která se v kině sešla, nebyli žádní vyznavači konzumu.