neděle 6. prosince 2009

Tarot - práce s kartou

Záznam ze semináře - část II.

Svět je živý proces, my se měníme, ačkoliv si racionálno myslí, že je to stabilní záležitost. Každou chvíli jsme někde jinde a racionálno si toho nevšimne.
Dovolit si být pokaždé někde jinde a uvědomit si, že to jádro (při práci s tarotem) je v tom procesu.
Tento proces musíme velmi jemně zachytit a následovat jej - musí se uvolnit a utlumit ego, jinak se (očekávaná) zpráva nikdy nedostane navenek.
Tarot potřebuje něco z Východního způsobu - a sice ztišení. Západní věda má opačný přístup - někdo měří, kontroluje...takže to naráží na hranice našeho názoru.


Kultivace návyků, schopností pro práci s tarotem:


- často to neprobíhá lineárně, a ty kvality jsou tam obsažené.

1) Podmínka: dát si čas

- pustit vůli, úsilí (blokují ten proces)
- je to podobné jako meditace (práce s kartou je meditace, jde o to, aby se prožívalo bez úsilí, jen zrcadlení)
Když chceme s tarotem pracovat hlouběji, vyžaduje to celý životní styl, a proto se to tluče s naší kulturou - nemáme na nic čas a jsme ve spěchu (to je nejčastější způsob prožívání).

2) Ptát se máme na věci , které jsou pro nás důležité - protože pak je to prožíváno emočně, s intenzitou - tím se aktivuje archetyp. (= musí to mít intenzitu, naléhavost)

3) Stav mysli
Musíme být schopni se zrelaxovat, uvolnit se. Uvolníme vůli a lineární myšlení. Relaxace nám umožňuje uvolnit mysl a klesnout k niternému hlubinnému prožívání. Není možné se zároveň ptát na několik témat (tříštění), protože pozornost se může zaměřit jen na 1 oblast.

4) Formulace tématu
Ne fakta, ne moc konkrétní věci a to, na se odpovídá ano-ne.
Měli bychom se ptát na kvalitu té události pro nás - "o čem to je pro mě?", "jakou to má pro mě kvalitu, smysl?"

5) Vytáhnout kartu na formulované téma
Všechny metody se dají zredukovat na 1 kartu - minulost, budoucnost... Když se člověk nenaučí pracovat s jednou kartou, nenaučí se ani s více.

6) Vidět tu kartu jako obraz
- tj. ne jako informaci, jako článek v novinách, ale když pracujeme s jakýmkoliv orákulem, musíme být v pravé mozkové hemisféře (to je ta neanalyzující, citová). Proto tento způsob není úplně tradiční - jde zde o celostní kvalitativní myšlení, v obrazech (vnímáme napřed barvy, tvary na kartě).
Tedy: zezačátku se dostat do dětského vnímání karty, je to "čínský" způsob, jakoby svět byl jen iracionální.
Všímat si toho, co na kartě je, a co nás na ní oslovuje (současně byla prožitková praxe: já si táhla Spravedlnost, a probíhalo to takhle: líbil se mi červený háv, byla jsem ten den také v červeném, oslovila mě majestátnost a energie jdoucí do ramen)

7) Manuál brát jen jak pomůcku a ptát se, co nás v tom zrezonovalo.

8) Uvolnění proudu obrazů, symbolické prožívání myšlenek, tedy prožíváme to
(Takto fungují třeba obrazy křížové cesty v kostelech, záleží vpodstatě na naší pozornosti. Dá se říct, že de facto ty tarotové karty ani nepotřebujeme, protože můžeme pracovat s jakýmkoliv symbolem, event. člověkem.... )
...tedy necháme ten obraz volně prožívat a můžeme jít k individuálnímu ztotožnění se s tím symbolem.
(já pocítila jako nejvýznamnější u karty Spravedlnosti "vyvažování, vyváženost"

9) Práce s pociťovaným významem
= ptát se, jaký pocit v nás vznikl, jak bychom ho označili - jde o umění rozvinout prožitek: říkáme si: "k tomu mě napadá tohle, k tomu tohle..."
Kroužíme kolem pociťovaného, abychom zjistili významy. Ve focusingu je tam slovo, které najednou zrezonuje - my zažijeme tělový pocit - něco jako úlevu, nebo pocit, kdy se člověku "rozsvítí" - je to vždy doprovázeno tělovým pocitem, např. jakoby zabrněním (kdekoli - v obličeji, jinde na těle...) = zážitek vhledu.
(já s kartou zůstala u toho vyvažování, a když mi přišlo na mysl, že energii stále vydávám silou vůle, ale že ji potřebuji i čerpat, abych se dostala do rovnováhy, aby se energetický okruh uzavřel, tak to bylo ono - cítila jsem zabrnění - uvolnění v tvářích a najednou věděla, že to je ono, to je to téma, sdělení)


SHRNUTÍ

Učíme se na tom vidět svůj život na poli archetypu. (Archetypy se mění jen pozvolna, je to záležitost tisíců let.) Témata vztahů, odchodů... jsou pořád stejné, a my zjišťujeme, kde jsme v tom poli.
Jde o to přenést na svůj život právě teď např. "kde žiju tu VÁŠEŇ právě tedˇ?"

.
.
.
Odbočka - duše:
Duše je otázka prožitku a imaginace...
Duše je velké tajemství a vždycky bude...

Odbočka - sny:
Když se nám o někom zdá, tak se máme ptát, co z nás je jako ten, o kterém se nám zdá.
Když se nám zdá o někom z našeho okolí, tak se tam mohou promítnout i věci, kterých si on sám nemusí být vědom.

Odbočka: projekce (odkaz)
Nemůžeme se dívat na svět kolem sebe, aniž bychom projikovali.
To, co zažíváme, je vždy subjektivní (C.G. Jung), to, co se děje zažíváme prizmatem své duše, a to západní kultura popírá: Přiznat si subjektivitu a dokonce si ji užít (!)

V symbolu se schází celá řada rovin, a když si někdo na někoho táhne kartu, tak se tam prolínají oba.