úterý 9. února 2010

Divadlo: Máj

únor 2010, Viola



Zbortěné harfy tón, mrtvé milenky cit - aneb bez přípravy na těžkou klasiku nechoď, pokud si nechceš kupovat program

Odpoledne se naskytla příležitost navštívit večerní představení Máje ve Viole, a vzhledem k časovému vytížení jsem šla takříkajíc "z voleje". Znala jsem jen název hry, místo a čas. Programy si zásadně nekupuju, protože se spoléhám, že se vžiju a chytím, ale v tomhle případě se mi nepřipravenost nevyplatila.


Barbora Hrzánová v monodramatu hraje a přednáší svým charakteristickým nevyumělkovaným způsobem a dělala co mohla, přesto jsem měla pocit, že hodina má 600 minut. Prožitek se po mě svezl jak ta pověstná voda po huse - protože dějovou linii jsem ze školy zapomněla a prostě jsem se v básni nezorientovala. Celé to na mě působilo tak, že se autor vypisoval z duševních hnutí, se kterými nechci mít nic společného, takže jsem si vystavěla pěkný blok a prostě nepřijímala. Až na profláknutý "zbortěné harfy tón" a "mrtvé milenky cit", který mi připomínal mé emoční vyladění z celého představení.


Ovšem můj dojem se výrazně zlepšil poté, co jsem se tady na netu seznámila s dějovou linií, a situace mi "zacvakly". Ještě, že tu jsou ty čtenářské deníky, třeba tady jeden, tady druhý a tady ten třetí.