pondělí 8. dubna 2013

Divadlo: Nebe nad Andělem

Švandovo divadlo, březen 2013

Po nepříjemném přijetí, které se divákům dostává v Divadle pod Palmovkou, je to zde ve Švanďáku balzám. S diváky je tu zacházeno jako se svéprávnými lidmi, organizace funguje, personál milý, prostě pohoda jazz, jak to má být, když   jde člověk za uměním.

Nebe nad Andělem je ale také celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?

Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla -  prostě vcelku  příjemný zážitek.

Divadlo: Mefisto

Divadlo pod Palmovkou, březen 2013

Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.
Jednak nepřestali s buzerací diváků u vchodu - tentokrát jiná, taková typická "děžurná" zase u vchodu hystericky vyžadovala bez pozdravu vstupenky, přestože za rohem jsme se museli před vchodem do sálu opět prokazovat vstupenkami jiné babici princmetálové, která 5 minut před začátkem představení naháněla diváky do sálu s poznámkami o tom, že "bychom nezačali nikdy" - prostě buzerace uvaděček, to svět neviděl.

Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a  volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.

Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.

pondělí 25. března 2013

Divadlo: August August, August

Divadlo Pod Palmovkou, březen 2013

Chtěla jsem napsat, že jsem shodou  náhod již poněkolikáté za sebou navštívila DPD, ale tak stručný bohužel tentokrát ten úvod nebude.  Vezmu to popořádku:
  Po buzeraci místní uvaděčky, která se divákům za pokladnou staví do cesty, rozpřahuje rukama aby nikdo nemohl projít,  řve na celou chodbu "vaše vstupenky!"  poté štěkne "šatna v přízemí!", a po odložení kabátu diváci mohou postoupit za roh, kde je čeká další  lustrace vstupenek před vchodem do sálu (kdo po předchozí lustraci nechá již vstupenky v kapse kabátu v šatně, není do sálu vpuštěn), tentokrát na vyzvání   o poznání sympatičtějších  a zdvořilejších studentíků.
    Prokazovat se na každém rohu vstupenkama mi přijde jako buzerace horší než za komunistů. V ostatních pražských divadlech uvaděči mile pozdraví, jednou a provždy překontrolují vstupenky, popřejí hezkou zábavu, korektně a v příjemné atmosféře. Dotázala jsem se, proč  Pod Palmovkou musí divák lovit  vstupenky z kapes nebo kabelky opakovaně? Prý z organizačních důvodů. Hmmmmmm, z organizačních důvodů bych soudružku uvaděčku vyhodila. Vždyť i tuhle ježibabu divák ve vstupence platí. Ale tenhle typ by to tam asi šel dělat i zadarmo v přestrojení.
    Tolik k entrée a teď k samotné hře.

   Kohoutův August už je  za námi, je po derniéře. Moc jsem si od hry neslibovala, a také mě moc nenadchla. August trvale komolí (asi rádoby dětským nebo naivním způsobem), a to nejčastěji tak, že používá nepřesné předpony slov, ale bohužel 100x opakovaný vtip přestává být vtipem, a zde už to působilo  vzhledem k množství otravně. Nezbavila jsem se dojmu,  že hra už je překonaná, že mohla být působivá před mnoha lety, dnes už to není ono. Jsou v ní však nadčasové myšlenky, pro které určitě stojí za to ji uvádět.

Co na to ostatní diváci? Někomu se líbí moc, někomu ne,  náročnějším divákům to moc nesedne.

A nad opakovanou kontrolou  vstupenek a jejím způsobem by se divadlo mohlo zamyslet. Co myslíte, jak to bude příště...

neděle 24. února 2013

Divadlo: Sám na dva šéfy

Divadlo Pod Palmovkou, únor 2013

Pokud se divák nechá nalákat na to, co výše uvedené divadlo uvádí ve své propagaci této komedie, může být hodně zklamán. Jediné, co je tu povedené, je živá hudba. Jinak ta komedie vyznívá poněkud lacině, místy vyloženě trapně. Nevím, proč zrovna tohle divadlo si dalo do repertoáru komedii typu ukrutně "lidové" zábavy. Myslím, že to nemá zapotřebí ani to divadlo, ani diváci.
Úpadek v přímém přenosu.

pondělí 28. ledna 2013

Divadlo: Ještě jednou, profesore

Divadlo Pod Palmovkou, leden 2013

Svěží komedie  "Ještě jednou, profesore" pracuje s velmi dobrým nápadem konfrontace profesora literatury ze současnosti s hrdiny jeho nejoblíbenějšího románu Vojna a mír. Vtipně vymyšlené cestování časem. Divák  se opravdu pobaví, zejména při scénách s  Radkem Zimou a Kateřinou Macháčkovou.

Zajímavější je první polovina, kdy profesor cestuje do Ruska před 200 lety. V druhé polovině se postavy z románu naopak  objeví v současnosti, ale jejich reakce už jsou poněkud předvídatelné. Vtipně morbidní závěr. Zkrátka dobrá zábava se spoustou situací k zasmání.

pondělí 14. ledna 2013

Sex noci Svatojánské

Divadlo Pod Palmovkou, leden 2013

Komedie Woodyho Allena má jeho jedinečný rukopis. Jako obvykle je tam smícháno něco lásky, něco selhání v sexu, něco o manželství, něco o nevěře, něco tajemna a přitom to všechno dává dohromady nějaký smysl. Hra má zvláštní pozitivní a optimistické vyznění, které přetrvává v příjemném, zvláštně uklidňujícím pocitu po skončení představení.

Kostýmy a rekvizity (pěkná historická dřevěná raketa, rybářský prut) roztomile zavádějí diváky někam do saturninovských let 20. století. Výborná Ivana Jirešová.

sobota 5. ledna 2013

Vitální energie

Poznámky k tématu

K tomuto tématu, které není nikde uceleně zpracováno, zde uvedu své zápisky z různých zdrojů. Když se ta (možná nepřehledná) mozaika dá dohromady, to podstatné z toho vykrystalizuje.

- Energie nám  kolísá, a musí to tak být, i v celé okolní přírodě to tak je. Nemůžeme mít energii pořád nahoře. Umění je v tom, držet to na optimální hladině, nemít velké výkyvy.

- Jde o to, že nemáme věřit tomu, co nám s oblibou cpe naše západní společnost, že je třeba se snažit. Není třeba se snažit - naopak když člověk zpomalí, dost se toho kvalitativně změní, i vnímání, protože napětí vytváří bariéry, bloky.

Je třeba umět relaxovat. Relaxace má dvě témata:
1/ naučit se relaxovat,
2/ zjistit, z čeho vzniká napětí.

Relaxuje se ale pozvolna! Je nesmysl pospíchat na jógu se uvolnit.

- S vitální energií nejtěsněji souvisí dýchání - a to má také vztah s relaxací.  S relaxací souvisí i imunitní systém - když člověk spěchá, imunitní systém nemůže pracovat. Pak může mít člověk i 11 měsíců zápal plic. Pro imunitní systém má rozhodující roli lymfa  ta se nepohybuje sama (nemá třeba takový oběh jako krev, která má vlastní pumpu). Proto nám pomáhají masáže, po masáži můžeme oběh lymfy i pocítit.

- Jádro vitální energie je v pociťování těla, a proto s tím mají problém zejména extraverti a lidé zacyklení hodně ve své hlavě.

- Existuje dost koncepcí, které jinými slovy vyjadřují a myslí víceméně totéž:
Indie - prána,
Čína - čchi,
Japonsko - ki,
Řecko - pneuma,
Germáni - ot,
Jung - libido.

Jmen je pro to tedy celá řada, ale ten fenomén je jeden.

Základ je, že napřed musíme pociťovat své tělo, (a pro to je předpokladem relaxace), pak teprve můžeme cítit energii.

Tělo je z 90% voda, a proto bychom měli pociťovat proudění.

Základním předpokladem ale je, že jsme vědomě v tom svém těle ukotvení.

My v západní kultuře jsme moc orientovaní směrem ven, moc prožíváme to, co jde zvenku a zapomínáme na sebe. Moc se díváme, málo posloucháme a ještě míň vnímáme.
Jsme tedy moc v myšlenkovém abstraktním kanálu, a o to méně si uvědomujeme.
Východní tělo je naopak víc pociťované, je zde víc a jemněji introvertní vnímání. Pro něj se dají cítit i orgány (pro většinu lidí je to chiméra, a jsou schopni je cítit jen při žlučníkovém záchvatu).

Vnitřní orgán se v západní kultuře chápe jako ohraničený (např. samotná játra, nebo ledviny). Ale ve východním chápání těla se ledviny svazují s celou oblastí pánve, a dráhy jdou až do nohou. Ve východním pojetí s jednotlivými orgány souvisí různé emoce - konkrétně s ledvinami jde o strach (proto se při strachu stahuje oblast beder, která je potom méně prokrvená. Jakékoli napětí blokuje některou funkci a opakem napětí je uvolnění).

Teprve, když cítíme svou energii, můžeme regulovat energii partnera, není to jen napíchat jehličky.

Nejde jen o to "mít tělo", ale "být v těle ukotven", mít vědomí o těle. Vědomí ho pak začne zapojovat jemněji - emoce - stále jemněji se to rozvíjí, a přes to rozvinutí pak můžeme vnímat energii jiného člověka (ale i stromů nebo jiných objektů).

Pro západní kulturu "být zdravý" znamená mít tělo s hodně vyvinutými svaly, ale správně jde o to, aby vnitřní orgány mohly dobře fungovat.
To souvisí s dýcháním.
Tedy svaly jsou o vnějškové síle, ale rozhodující je stav břicha a páteře: ta oblast má být měkká a pružná.

Přespříliš se napínáme a blokuje to funkce. Měli bychom si zvykat na to, že nemusíme brát předměty silou Bivoje, ale jen tak, jak je to nejšetrnější. Zvedat věci tak, že použijeme strukturu, ne svaly.

Na východě filozofie není odtržená od vnímání.
Štěstí lze definovat jako rovnováhu.
Když máte tělovou rovnováhu, máte do velké míry i rovnováhu mentální.

Západní člověk postupně rozvinul VŮLI. Ta má dvě stránky, dobrou i špatnou. Zaúkolujeme se, že uděláme to a  to, a skutečně to uděláme.
ALE:  když usilujeme napínáme moc svaly, a tím v těle probíhá hůř cirkulace. Např. se nemůže tolik, jak by bylo optimální, hýbat bránice, a pak nemůže optimálně cirkulovat lymfa.
Toto omezení cirkulace má vliv na všechny funkce.
V tomto smyslu je tedy vůle škodlivá. Nejde vůlí dělat některé věci: třeba se uvolnit.

Vitální energii lze rozvíjet a kultivovat. Má to některé "principy":
- relaxace
- otevřená struktura
- princip středu (aspekt HARA)
- princip mysli (koncentrace, uvědomění, imaginace)
- co vysíláme, to se nám vrací

... a pár slov ke každému principu:

Relaxace
- Je to i mentální, nejen somatický stav, umožňuje klesnout
- Tím se učíme nenapínat svaly pořád a zbytečně, následně nemít bloky - nemít je jako malé děti (i když u těch dětí se to bohužel začne záhy měnit, škola a povinnosti jim začnou dávat zabrat, tělo se pak začne napínat)
Tedy relaxace umožňuje uvolnit energetické bloky. V Číně by asi řekli, že je třeba se napřed úplně uvolnit, aby bylo možno cítit čchi.

Když se na to podíváme pohledem západní společnosti, jde o to skutečně relaxovat, nejen si to myslet. A k tomu v duchu západu existují 2 pomocníci:
- biofeedback, a/nebo
- imaginace.

K relaxaci a imaginaci:
Nejlíp se relaxuje na bezpečném místě (terminus technicus). Je to klíčková věc - místo, kde se nemusíme bát, kontrolovat, soutěžit.
Když to nejde doma, máme si vzpomenout, kde to bylo v dětství, anebo si vybavit vodní hladinu, která je velmi klidná, co nejživěji si ten objekt představit a vracet se k němu.

K relaxaci a dechu:
Dech je při relaxaci velmi pomalý.  Prodlužuje se výdech a mezera po výdechu. Ta mezera je klíčová, v té se zabydlíme. Je to "hloubka pasivity", tedy že jsme všechno pustili.
V "normálním" stavu je obvyklých asi 15 dechů za minutu. Když člověk udělá asi 3-5 nádechů, je velmi relaxován.

Čím jsou teplejší periferie (třeba ruce, dá se to změřit teploměrem v dlani), tím jsme relaxovanější.

K relaxaci a mysli:
Relaxovaná mysl je prostorná.  Napřed se má poznat, co je relaxovaný stav, a postupně si na to zvykat. Ideální je to zkusit několikrát denně (třeba při jízdě MHD), kde se dá myšlení pustit. Jde o to zjistit si, jaký vlastně mám stav mysli při relaxaci.
Depresivní lidé spí velmi dlouhou dobu, ale neodpočinuli si, protože jsou napjatí. Proto se máme před spaním, a před vstáváním zrelaxovat. Máme si na to dát víc času, a nespěchat. To, co nás vyčerpává, je zbytečně napětí některých svalů. Když dokážeme před spánkem zrelaxovat, víc si odpočineme.

V tomto smyslu znamená relaxace "pustit, pustit, a zase pustit". Je to samé pouštění svalů. Postupuje se třeba odspoda, od nohou, pak kolena atd. Hlava nakonec.

Co se dá získat relaxací:
1/ zlepšení pozornosti, protože v té hladině se funguje lépe
2/ paměť
3/ tvořivost, nové nápady, kreativita - a pozor, tyto 3 kvality jsou základem životní úspěšnosti
4/ kontakt s nitrem
5/ zlepšení smyslů
6/ odhad na druhé lidi (když  se zklidníme, líp ohodnotíme druhé lidi, co oni cítí)
7/ kultivuje se náš imunitní systém
8/ lépe funguje výživa těla.

Poměrně velký problém ale je, že naše společnost chce, abychom se  SNAŽILI. Takže když z toho usilovného snažení vystoupíme, budeme se cítit jako vyvrhel.

Princip otevřené struktury
Instinktivně ho v sobě máme. Jde o fyzickou strukturu - skelet.

Princip středu
Souvisí taky s uvolněním, a sice horní části těla, pak se uvolní bránice. Hlavně ženy mají problém uvolnit břicho - ale je to důležitá oblast: tan-tien našeho těla. ¨
Když sem zaměříme pozornost, ucítíme teplo. Číňan by tomu řekl "zapálit ohně pod vodou".
Pocit plnosti, tepla a hlubšího klidu. To je hlavní oblast rozvoje osobnosti a odtud se to šíří do celého těla. Tan-tien : pole elixírů. Ten pocit postupně naplňuje 5 bran.

Jsme pak v propojení se svým tělem - někde něco v těle cítíme, a řekneme si: Co to pro mě je, ten pocit? Říká se tomu celostní pocit. (Zjistíme pocit, pojmenujeme ho, a když na to přijdeme - čím je to pro mě, co mi to připomíná?, zažijeme CELKOVÝ POSUN)

Malé děti jsou relaxované, mají otevřenou strukturu a plný střed. Jinak by nechodily, mají v poměru ke zbytku těla moc těžkou hlavu. Vlivem výchovy a stresů ale o ty přirozené kvality přijdou.

Akrobati vědí, že když nechtějí spadnout, musí být soustředěni v této oblasti břicha.

Relaxovaný člověk má suché ruce. Nerelaxovanému se potí.

Princip mysli
Koncentrace:
Koncentrace je v naší kultuře přepjatá. Správnější by byla jemná - vyladěná jako struna na kytaře, aby to hrálo.

Jak probíhá mysl, tam proudí energie. Pozornost zaměřuje energii jako akupunkturní jehla.
Podobně fungují bojová umění: první je mysl, druhá energie, třetí tělo.
Mysl směřuje energii a ta tělo.

Z toho vyplývá, že až třetí věc je ten fyzický pohyb. Čcheng Mang Čing říkal, že nemá žádnou sílu. Jde o to cítit energii partnera, a v momentě, kdy je v nerovnováze, toho využít. Když se nám povede být relaxovanější než partner, tak toho budeme vědět o něm víc než on o nás - protože klidnou myslí se toho dá víc přečíst celkově.

U koncentrace jde v případě vitální energie o to, že nezáleží na množství té energie, ale na schopnosti umět ji řídit.

Neexistuje aktivita, kde by ta koncentrace nebyla důležitá. Vždy je potřeba nějaká míra pozornosti, a čím ta je kvalitnější, tím je ta činnost (práce) lepší. Je dobré si to zkrátka uvědomovat třeba i při práci na zahrádce, jinak můžeme být po víkendu zralí na fyzioterapeuta.

Uvědomění
Uvědomění je další věc vedle koncentrace v případě principu mysli. Dá se to nazvat taky bdělostí: člověk si musí uvědomovat, kdy se VYDÁVÁ. Když si to neuvědomí včas, tak se vyždíme.
Určitě je dobré pomáhat, ale i sám sobě. Jakmile je tam jednostrannost směrem ven, hrozí syndrom vyhoření.

Imaginace
Imaginace je vedle koncentrace a uvědomění třetí kvalitou mysli.
Například pro taiči a jógu jsou významnou součástí cvičení imaginace, kdy se představou ta energie ochlazuje nebo zahřívá. Když je totiž moc horkosti, která stoupá nahoru, tak tím postižené orgány degenerují.
Proto v taiči je imaginace zapracovaná do názvu toho pohybu, např. "ruce lehké jako mrak". Má to vytvářet představu, jak by se měla ta energie kultivovat.

Ideální energie, co se týká těla, je vlažná.
Jsou dva druhy energie: jinová - studená energie (studené nohy), ta místa pak nejsou dostatečně prokrvená, a jangová -  příliš teplá energie (zarudnutí, záněty, přepjetí, migréna).
Nejlepší energie je proto vlažná. Proto se typicky horké orgány ochlazují a naopak.
Celé umění je v tom, regulovat v ročních obdobích energii tak, aby ve výsledku byla vlažná.
Imunitní systém totiž funguje nejlíp tehdy, když je všechno správně prokrvené. V prochladlém těle se kapaliny (myšlena hlavně lymfa) stahují, a potom imunitní systém nefunguje tak, jak má.

1. zákon mysli:
Jak probíhá mysl, tak probíhá energie.

- Dá se to otestovat: nechat si zrelaxovat ruku, pak na ni myslet, a třeba se na ní usmát. Ruka pak bude teplejší (čili nasměrovala se do ní energie).
Číňan by řekl, že mysl řídí čchi jako kůň táhne vůz.

- Bohužel děláme během dne moc pohybů, o kterých ani nevíme, že je děláme. Pak je dobré se natočit, a na výsledek se podívat, abychom věděli, co SKUTEČNĚ DĚLÁME, ne co si myslíme, že děláme.
Vědomí tedy oživuje energii a tělo. Problémy se pak objevují v "neobsazených kanálech".

2. zákon mysli:
Co vysíláme, to se nám vrací.

- Příklad: My nejsme oddělení od světa, od vztahů, ale všechno je propojeno a všechno je zároveň, najednou. Proto když máme někoho za svého nepřítele, je to o něčem v nás. Když nás třeba štve někdo nepečlivý, vadí nám vlastně naše vlastní nepečlivost.  Co si u sebe neumíme uvědomit (souvisí s všelijakými obranami ega), rozčiluje nás na těch druhých.

Všichni máme stejné vlastnosti, ale každý je máme jinak rozvinuté.Má zde své místo soucit - uvědomování si propojenost mezi kvalitou naší mysli a myslí okolí. Opakem soucitu je fragmentace: když si někdo myslí, že jen ten druhý má problémy, on ne. To vytváří blok, a energie pak nemůže proudit.V našem případu by dotyčný měl konstatovat něco jako "on je nepořádný - ale já někdy taky".

Problémy  máme nejen my, ale i ostatní lidé, a to nás spojuje. To je myšleno tím, že všechno je propojeno, jde o opak oddělování.

Shrnutí:
1/ Je dobré vědět, že napětí vytváří problémy a relaxace lepší fungování.
2/ Jakákoli psychosomatická funkce probíhá lépe, když je uvědomělá a uvolněná, tj. když si uvědomujeme, co všechno se přitom děje.
A pak už zbývá jen maličkost: začlenit to do běžného dne :-)


HOSPODAŘENÍ S ENERGIÍ
Vztahy jsou důležité:
Když máme vztah, kde ten partner je klidný a uvolněný, je to ZDROJ ENERGIE.
Opakem pak je, když je partner postižen vysokou kritičností a perfekcionismem.

Energie sice v průběhu času stále stoupá a klesá, ale jde o její dlouhodobější hladinu. Aby ty výkyvy nebyly moc velké. Jedna věc je vytvořit si moc energie, a druhá věc je umět ji přijmout. Když se to nepovede, tak to pak vtrhne třeba do hlavy.

Měnění úrovně hladiny energie je pozvolný proces.
Součást pokročilejší praxe je vyrovnávat odpočinek a aktivitu, a dělá se to tak, že když vykonáváme nějakou činnost, nenecháme se jí úplně pohltit, a naopak při odpočinku si uvědomujeme stav své aktivity - je to vnitřní reflexe.
"Vesmír nemá víkend": nemá čas odpočinku, ale ani toho pracovního výkonu. Ta aktivita není nikdy taková, aby vyčerpávala.

Energie má cykly: někdy nahoře, někdy dole, není stále stabilní. S tím je třeba mít soucit (tj. soucit sami se sebou), že jsme unavení - jinak si můžeme přivodit syndrom vyhoření.
A musíme se smířit i s tím, že i když ty výkyvy budeme zmírňovat, tak tam vždycky nějaké budou.

3 důležité faktory pro hospodaření s energií:
1/ Dýchání - nejdůležitější
2/ Strava - voda, potrava. Tělo je z 90% voda a tu stále potřebujeme
3/ Vztahy - je důležité si uvědomit síť vztahů kolem sebe: jaké vztahy jsou nabíjející, jaké nám vytvářejí bezpečí a jaké nás nutí energii vydávat. Jsme jen lidé, nemůžeme se stále jen vydávat. Některé vztahy jsou extrémně ždímající - jsou to ty manipulující, a dále vztahy vyžadující podporu. O co víc jsme v takovém vztahu, tím více potřebujeme doplnit energii, jinak se stravujeme zevnitř.

Existují u nás 2 rytmy:
1/ Rytmus dělání: Západní kultura je hlavně v tomto rytmu, souvisí to s rolí "rodiče" x "adaptovaného dítěte".
2/ Rytmus bytí: Když si hrajeme, nebo děláme věci jen tak bez cíle... Někdy je dobré uvědomit si v sobě tuto rovinu, která je "jen tak".

V nejhlubší rovině jde tedy o to, vyvážit ty dvě polohy, tj. polohu dělání x bytí...VÍCE TEĎ A TA.DY V PŘÍTOMNOSTI, VÍCE HRY A MÉNĚ SNAŽENÍ.


Pár slov závěrem, zdroje

Výše uvedené nejsou žádná dogmata, a asi ani vědecky ověřené věci. Jsou to moje poznámky k tématu vitální energie, které odpovídají mému pohledu na věc. Tento pohled jsem si začala utvářet cca 8 let dozadu, když jsem se začala intenzivně zabývat studiem grafologie, která je asi ze dvou třetin psychologií, a z ní vychází. Současně jsem v r. 2004 (díky naprosté náhodě a "naslepo") navštívila představení Čtyři dohody s Jardou Duškem, ty věci do sebe zaklaply, a vlivem toho se začal se začal můj dříve radikálně racionalizovaný náhled na spoustu věcí dost měnit. A musím říct, že moje osobní životní zkušenosti daly tomu novému pohledu zapravdu.

Na tomto místě jsem tedy udělala jsem takovou svoji pracovní systemizaci svých DOJMŮ z toho, co jsem si o daném tématu načetla, vyposlechla při  různých rozhovorech, získala při studiu grafologie a podobně v průběhu cca 8 let, a to způsobem, jaký je mi nejbližší. Dala jsem to sem na stránky, abych to měla přehledně po ruce, a taky proto, že jsem si říkala, že by to mohlo i někoho dalšího nějak pozitivně namotivovat, nebo inspirovat.

Není to tedy žádný kompilát z dostupné literatury, i když jsem jí samozřejmě ovlivněná a také z ní částečně vycházím. Téma vitální energie je v literatuře docela dost zastoupeno, ale nevím, že by bylo někde takto podané jako stěžejní. Spíš je okrajově obsaženo, anebo se dá naopak říci, že je průřezově obsaženo ve velkém množství knih s psychotematikou.

Na úplný závěr pro fajnšmekry, kteří dočetli až sem,  seznam literatury, která se toho více či jen velmi vzdáleně dotýká:

  • Wile, D.: Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchuan neboli Tajná předání rodiny Jangů, Argo 2003,
  • Lowenthal, W.: Nic vám netajím - Profesor Čeng Man-čching a jeho tchaj-ťi-čchuan, Argo 2005
  • Čeng Man-čching: Tchaj-ťi čchun - Zjednodušená metoda cvičení pro zdraví a sebeobranu, Argo 2005
  • Davies, K.: Tchaj-čchi, Svojtka a Co. 2006
  • Durckheim, K.: Hara - Zemský střed člověka, Dobra 2002
  • Hansard, Ch.: Tibetské umění duševní vyrovnanosti - Jak se zbavit strachu a radovat se ze života, Beta 2007
  • Tulku, T.: Tibetské mistrovské metody, Knižní klub 2003
  • Hegemann, B.: Pět elementů Tao pro zdraví - Čchi-kung pro zdraví a vyrovnanost i ve všední den, Aurora 2000
  • Oetinger, M.: Aura - Brána k duši, Fontána 2004
  • Gawain, Sh.: Rozvíjení intuice, Pragma 2002
  • Jeřábek, J.: Grafologie - Více než diagnostika osobnosti, Argo 2003
  • Správcová, B.: Sítě vitřního umění - Hovory s Janem Jeřábkem o grafologii, psychoterapii a kontextu snového krokodýla, Lubor Kasal 2005
  • Cungi, Ch., Limousin S.: Relaxace v každodenním životě, Portál 2005
  • Feldenkreis, M.: Feldenkraisova metoda - Pohybem k sebeuvědomění, Pragma
  • Franklin, E.: Jak se zbavit napětí, Eugenika 2004
  • Becker, Ch.: Jádro věci - Individuace jako etický proces, Emitos 2007
  • Tolle, E.: Moc přítomného okamžiku, Pragma
  • Hájek, K.: Práce s emocemi pro pomáhající profese - Tělesně zakotvené prožívání, Portál 2007
  • Zeland, V.: Ovlivňování reality I.-x, Eugenika od 2005
  • Ruiz, D.M.: Čtyři dohody - Kniha moudrosti starých Toltéků - Praktický průvodce osobní svobodou, Pragma
  • Osho: skoro všechno možné co od něj bylo česky vydáno, Eugenika
  • Gallwey, W.T.: Vnitřní hra tenisu - Mentální stránka vrcholového výkonu, Management press 2010
  • Tolan, J.: Na osobu zaměřený přístup v poradenství a psychoterapii, Portál, edice Spectrum 2006
  • Smith, E.: Tělo v psychoterapii, Portál, edice Spectrum 2007
  • Gendlin, E.: Focusing - Tělesné prožívání jako terapeutický zdroj, Portál, edice Spectrum 2003


neděle 30. prosince 2012

Divadlo: Sebevrah

Divadlo Rokoko, prosinec 2012

Hra s názvem Sebevrah má být podle charakteristiky na webových stránkách Městských divadel pražských "bláznivou komedií".
Podle toho, co jsem viděla, není ani jedním. O komedii se mluvit nedá, není čemu se zasmát, a místo bláznivé bych spíš použila výrazy bezduché, bez vtipu, bez jiskry, nudné a ponurosmutné. Je to také tak nějak hodně ruské.

Jedna z těch her, kdy jsem chtěla o přestávce odejít, abych se nemusela dívat na to, co se na jevišti odehrává. Neodešla jsem jen na přání doprovodu, kterého po sportovním výkonu bolely nohy, a nechtělo se mu ještě zvedat :-)

A tak jsem během zbytku představení přemítala o tom, že napsat si může kdo chce, co chce. Ale aby tohle někdo začal na divadle realizovat, nebo aby v tom dokonce přijal roli, to už musí být asi v dost mizerné (nejspíš finanční) situaci. Jinak si to nedovedu vysvětlit.