Beletrie: Vyměřování světa

Autor: Daniel Kehlmann

Byl to od autora milý nápad a chvályhodný záměr, přiblížit současným čtenářům staré německé vědce, zejména Friedricha Gausse a Alexandera von Humboldta. Není čemu se divit, že se Vyměřování světa blýsklo v německém literárním světě.

Kehlmannův románek má poměrně rychlý spád, nezdržuje se příliš popisy (spíše se vůbec nestará o nějaké popisy) a z valné části je to jakýsi záznam dialogů. A zde je trochu problém: Kehlmann nepoužívá pro přímou řeč uvozovky. Takže děj, který by mohl být velmi strhující, je při čtení jaksi zpomalován, protože čtenář se musí "zastavovat" přemítáním, který z hrdinů právě hovoří. Prostě na první pohled není jasné, jestli některá postava (a která) mluví, nebo si jen přemýšlí pro sebe, anebo jestli jde o komentář vypravěče. Kromě toho, že mě tento styl právě pro zpomalování a vynucené přemítání a ověřování obtěžoval, to způsobuje pocit jakési odtažitosti. Jako by vypravěč chtěl zůstat za každou cenu někde mimo děj, jako odtažitý, nezúčastněný, a znuděný, pozorovatel. Je to škoda, klasický příklad toho, že méně (nelišit se ve stylu za každou cenu) je někdy více.

Jinak to má dost do sebe, a je dobře, že se takové knížky píšou.