neděle 17. ledna 2010

Psychologické projekce I.

Projekce jsou velmi zajímavý psychologický jev, který má na nás velmi silný a často neuvědomovaný vliv (dá se říct, že ta síla spočívá právě v tom neuvědomění). I když jsou v tomto článku projekce podány spíše omezeně ve smyslu neuvědomovaných projekcí do jiných lidí, jejich působení není jen negativní a neuvědomované, ale může být i žádoucí a vědomě spuštěné (např. " práce se symboly ").

Dá se tedy říci, že pychologické projekce jsou uvědomované i neuvědomované, žádoucí i nežádoucí, do lidí ale i jiných objektů (symboly, archetypy,..)

Psychologické projekce si můžeme popsat jako tendenci vnímat u druhých lidí (a jiných objektů) vlastnosti, které jsou pro nás silně příznačné, ale z nějakého důvodu si to neuvědomujeme. Prostě do nich promítáme (projikujeme) to, co je pro nás typické.
Projekce působí zrádně, protože si ji zpravidla vůbec nejsme ochotni přiznat. Druhé tak používáme jako promítací plátno, na němž se zobrazují naše vlastní témata.

Proč vlastně k projekcím dochází? Důvod bývá prostý: nevědomé složky osobnosti se snaží proniknout do vědomí, tudíž si hledají co nejpřijatelnější cestu. Jinak řečeno se to, co se nachází ve stínu, se chce dostat na světlo. Jenže této tendenci začne oponovat jiná tendence: snaha udržet vnitřní rovnováhu, zachovat klid, celistvost. Kdyby se totiž některé impulsy prodraly na povrch
a my jsme nevěděli, co si s nimi počít, náš svět by se mohl rozpadnout, rovnováha (někdy těžko uměle udržovaná) by se mohla rozpadnout.

Platí to především pro záporné vlastnosti. Nechceme si je připustit, odmítáme je, proto je však ve zvýrazněné podobě vnímáme u druhých. V hloubi totiž víme, že jsou naším velkým tématem. Teno proces pochopitelně nebývá vědomý, i on probíhá na rovině nevědomí.

Pro projekce bývá nápadný doprovod emocí. Např. se stane, že nás něco "zahalí" a my reagujeme třeba nepřiměřeným vztekem nebo naprostým úžasem - podle druhu projekce.

Nejprve se zaměřme na negativní projekce, protože jsou nápadnější, snáze je rozpoznáme.

Příklad:Jste na večírku, kde vás rozčiluje nějaký hlasitý host smějící se vlastním vtipům. Postesknete si partnerovi. Vzápětí užasnete: jemu ten člověk vůbec nevadí, naopak obdivuje jeho smysl pro humor a um bavit ostatní. Chování hlučného hosta tedy na vás a na partnera působí protikladně.
Host i partner nám v tu chvíli nastavují zrcadlo stínu. Něco se ve vás odehrává, vy nevíte co, ale je to hodně silné. Vztek je zástupný, není příčinou ani řešením.

Nenechte si takovouto příležitost ujít, hledejte, co se vám snaží naznačit. Vysvětlete si, co vám na dotyčném vadí (veselí, upovídanost, impulzivita...) Jste-li spíše uzavření, klidní a nejste-li rádi středem pozornosti, bude např. ta impulzivita vaším stínem.

Hravost a impulzivita - tedy stíny - se snaží proniknout do vašeho vědomí, ovšem vy jim to svou tendencí držet se zpátky neumožňujete. Vaše Já proto neprožitou část vaší osobnosti přesune ven, jinými slovy jej promítne do chování druhých, snad aby vám ukázala, co byste případně měli udělat. Původně tolik protivný host se tudíž stává vaším zrcadlem. V jeho chování se odráží to, co vašemu příliš klidnému, jednostrannému chování chybí.

Projekce bývají příčinou nesprávného dojmu z druhých. Prostě si na někoho uděláme názor a hotovo. Pozor, to se právě o slovo přihlásila projekce, kterou by bylo potřeba nejprve zpracovat, a poté si dojem o druhém upravit. Projikováním části osobnosti či projevů chování nabývá téma na obrovitosti, z trpaslíka se snadno stane obr. Téma se snaží, aby se prodralo do vědomí, my o tom však nevíme, a proto činíme závěry, jimiž nezřídka ubližujeme druhým. Host na večírku se objektivně nechová tak nápadně, nepřiměřeně či křiklavě, jak se vám zdá. Samozřejmě nemusí být tak úžasně zábavný, jak se domnívá váš partner. Projekce tak funguje jako lupa, zvýrazňuje, zveličuje naše citlivá témata.

Kromě této přímé projekce se objevuje i jakési maskování, nepřímá projekce. Bývá příznačná pro vlastnosti, jež u sebe radikálně odmítáme, dupeme po nich, snažíme se je zamknout ve stínu. Ony přesto chtějí ven, alespoň nepřímo, protože vědí, že přímá cesta není řešení.

Příklad:
Předpokládejme, že vám strašně vadí nedochvilnost a nepořádek. Právě proto všude chodíte včas, a ve svých věcech, především na stole a ve skříni, máte dokonalý pořádek. Jenže v jiných oblastech, v těch méně viditelných, vládne totální zmatek. Nemáte např. přehled o svých financích, nebo jasno ve svých životních cílech. To si ovšem neuvědomujete, jste zaměřeni na zcela jiné oblasti. Navíc vás zlobí partnerova nepořádnost. Právě ona se stává odrazem vaší "nepořádnosti" v tom, co chcete od života. Vy si však na vědomé rovině nejste této slabé stránky vědomi.

Velmi snadno vidíme chyby na druhých, a jak těžko je odhalujeme a přiznáváme u sebe samých.

U každé projekce bychom si měli položit 2 otázky:

1/ Jaká vlastnost, které ji v této souvislosti nyní nastavuje zrcadlo, se nachází v mém stínu?
2/ V jaké, byť zcela odlišné situaci , se v přeneseném slova smyslu chovám stejně?

Otázky možná vypadají složitě, možná kostrbatě, ale obsahují to, co v tuto chvíli potřebujeme.

Další příklad:
Někdo dává najevo, že se mu k smrti protiví lež. První otázka by tudíž mohla znít takto: "Ctím pravdu natolik až svým jednáním zraňuji druhé?, nachází se v mém stínu tendence lhát?" A: "Neobelhávám sám sebe, například v partnerském vztahu?"

Platí, že prudkost reakce bývá přímo úměrná pronikavosti stínu. U komplexů je to podobné. Podle tohoto předpokladu platí, že čím méně je stín vědomý, tím silnější emoce v kontaktu s neuvědomovanými vlastnostmi vyvolává. Méně rušivé emoce a způsoby jednání, které pozorujeme a sledujeme u druhých, tudíž hovoří o slabší intenzitě stínu.

Na tomto místě je nutné podotknout, že projekce jsou, stejně jako komplexy, běžnou součástí našeho života, doprovázejí nás den co den - při neshodě v zaměstnání, při prudké diskuzi u piva, při dohadech se sousedkou na schodech... Z celkového pohledu nezáleží na tom, do koho projikujeme své stíny, nezáleží na tom, kdo se stává jejich prostředníkem. Podobně nezáleží na tom, do jakého zrcadla se podíváme, chceme-li vidět, jak právě vypadáme. Důležitý je obsah.

Projekce (negat. i pozit.) se dále může týkat i institucí (církev, politická strana, fotbalový klub) a skupin obyvatelstva (cizinci, podnikatelé, Pražáci). Projekce se tak nezřídka stávají středem "obrazu nepřítele" náboženských i politických fanatiků, ale i jinak "obyčejných" lidí.

Další: " Pozitivní projekce "

Zdroj: Lipczinsky, Boerner 2006