Šťastný život

Zaměřit se na zvládání negativních emocí u sebe i u druhých neznamená automaticky dosáhnout štěstí. Pracujeme-li na vymýcení nežádoucího, jsme-li zaměřeni na řešení problémů, na pomoc druhým, nemusíme zvládat život ke své spokojenosti. Může to být úplně naopak. Časté, nebo dokonce neustálé zabývání se nepříjemnými záležitostmi člověka ubíjí, minimálně vyčerpává. A když navíc pozitivní emoce a příjemné pocity v každodenním chvatu nedostaneme do vědomí, nebo je přeznačkujeme na normální, převažuje pak únava, slabost a beznaděj. Hezkého a milého si nedokážeme všimnout, zůstává jen to nevýrazné a zdánlivě bezvýznamné.

Ve vztazích (a obzvláště v pomáhajících profesích) je důležité dbát na "mezilidskou ekonomiku". Dlouhodobá nevyváženost mezi braním a dáváním se mění v pocity vyčerpání, nezájmu, cynismu, a rozvíjí se v profesním i osobním životě v podobě syndromu vyhoření.

Jestliže se v některých vztazích emočně vydáváme, zabýváme se trápením druhých, musíme mít své zdroje, kde si doplňujeme energii. Jsou to především ty chvíle, při nichž pociťujeme uvolněnost, radost, lásku, vzájemnost, spokojenost, porozumění a štěstí. Mnohdy musíme takové situace sami aktivně vyhledávat a rozvíjet. Nelze se spoléhat, že přijdou samy.

Energii musíme získávat v běžných dnech, nečekat na výjimečné chvíle, které jsou jednou do roka, jako Vánoce, nebo dovolená apod. Očekávání s nimi spojené by potom dosáhlo takového významu, že případné neuspokojení té potřeby by mělo negativní dopady na náš stav.

Jde o to, abychom si v každodenním životě uvědomovali, co se povedlo, co nás baví a na co se těšíme. Jsou to takové tři "kontrolky" šťastného života. Pokud se z našeho života vytratí, život nám zšedne povinnostmi. Vytratí se spokojenost, nastoupí rozmrzelost a další nepříjemné stavy. Proto je třeba si aktivně všímat situací, kdy se něco povedlo, kdy mě to baví, nebo se na cosi těším.

Povedlo se... je pocit uspokojení z jakékoliv (i) maličkosti. Baví mě... je konkrétní činnost prováděná samostatně nebo s někým, při níž se cítíme příjemně. Je důležité si uvědomit ty příjemné momenty a nenechat je zapadnout do šuplíku prožívání nadepsaného "normální". Mohou to být jakékoliv koníčky, které provádíme sami, ale také chvíle strávené příjemně s někým, koho máme rádi. Někdy nás činnost úplně pohltí. Teprve po jejím skončení si uvědomíme, jak nás aktivita vtáhla. Během ní jsme nemuseli myslet na své povinnosti. Úplně nás přepólovala ze světa problémů a starostí do světa, kde je nám fajn. Každý si musí najít své "baví mě to" sám. Pro někoho je to sport, pro jiného umění, zábava, hry... Musíme si života užívat!

Těším se... je stav, kdy předjímám, že se stane něco příjemného. Každý ho známe ze svého dětství, kdy jsme se nemohli dočkat, až... Je to stav, který nabíjí energií. Škoda, že "těším se" časem zevšední. Nic nás nepřekvapí, přestáváme toužit, spokojíme se s málem. Že by syndrom vyhoření? Nebo strach ze zklamání? Těšení se na něco může být motorem našeho žití. Může se z něho stát "baví mě" nebo "povedlo se".
Ale: může se samozřejmě přinést i zklamání. Důležité je však naše vnitřní zahřátí při pomyšlení, že až...

V každém životním období hraje výraznější roli jiná z uvedených "kontrolek". Je třeba, aby se ani jedno ze života nevytratilo. S takovou ztrátou se totiž vytrácí kvalita života.

Samozřejmě, že tyto tři zdroje úzce souvisí i s našimi mezilidskými vztahy. A působí stále, nejen ve volném čase. Je nesmírně důležité, jakými lidmi se obklopujeme, jestli se nám s nimi daří žít v uspokojivých vztazích a zda nás s nimi baví svět.

Totéž platí o profesním světě - velmi záleží na tom, jakou atmosféru vytváří pracovní tým, jak a kdo jej řídí, je-li dostupná supervize apod. "Povedlo se", "baví mě" a "těším se na" bychom měli hledat a hýčkat také ve své pracovní době. Jejich absence nastává v obdobích, kdy nás válcují naše problémy nebo povinnosti.

"Kontrolky" jsou citlivé a umírají již v začátcích duševní krize nebo syndromu vyhoření. Jakmile zjistíme, že se vytrácejí, měli bychom udělat vše pro to, aby se do našeho života opět vrátily: v nich obnovujeme svou energii potřebnou ke zvládání života, ony nám ukazují, že žijeme šťastný život.


Zdroj: K. Hájek 2006, 2007