Psychologické projekce II.

Pozitivní projekce

To, co se nás týká, nás činí dotčenými. Nemusíme to pociťovat vždy jen nepříjemně (jako třeba vztek), ale dotýkat se nás mohou i pocity obdivu chované vůči druhým lidem. Něco bychom si moc přáli, obdivujeme za to druhé. Cítíme, že jsme nenaplnili svůj potenciál. A to se znovu o slovo hlásí projekce. Tendence naplnit svůj potenciál ovšem není vědomá. Něco se nám líbí, pořádně ani nevíme proč. Nevědomou snahu o naplnění svých možností projikujeme do druhých, nezřídka je až přeceňujeme.

Takovéto pozitivní projekce lze popsat podobně jako klasické projekce: to, co chválíme, k nám rovněž patří.

Ukazateli pozitivních projekcí opět bývají silné emoce, například horlivý obdiv.

Obdiv

Můžeme obdivovat člověka, jehož během dosavadního života stihla řada ran osudu, on si ale vždy dokázal poradit a vše zvládl. Jindy nás přímo fascinuje neuvěřitelná tvořivost někoho z našeho okolí.
Při bližším pohledu (ale chce to opravdu jít do základů) zjišťujeme, že neobdivujeme člověka (instituci, skupinu) jako celek, nýbrž se zaměřujeme na specifickou vlastnost, schopnost, výsadu - prostě na dílčí aspekt.

Pozitivní projekce spočívají i v tom, že se na světlo derou kladné, oceněníhodné části naší osobnosti, jimž dosud nebyl umožněn vstup do vědomí. (nemusí to být vždy jen naším výběrem, prostě jsme byli od dětství formováni okolím, které některé naše aspekty cíleně vymycovalo). Projevují se právě obdivem u druhých, jako by nás vedly k tomu, abychom si jich všímaly nejen u nich.
Táhnou vás životopisy lidí s nálepkou rebelů? (Ernesto Guevara, James Dean,...) V takovém případě je možné, že jste byli vychovávaní velmi tradičně, konzervativně. Proto vás rebelové tolik přitahují. Rebelství se stalo vaším stínem, dere se na povrch.

Závist jako negativní forma obdivu
I závist patří k projekcím. Závidět někomu něco, co bychom sami rádi měli, znamená, že nám připadá, jako bychom v některém ohledu měli méně nebo byli méně než druzí.
Závist má mnoho tváří, projevuje se vztekem, zuřivostí, ničením věcí, nenávistí. Při závisti se emoce "nepouštíme k tělu", vynakládáme plno síly na to, aby pěkně zůstaly skryté. Závist totiž v naprosté většině kultur patří k nežádoucím, opovrhovaným, odmítaným vlastnostem.
Dlouho potlačovaná závist mívá katastrofální účinky - vybuchne jako bomba a zanechává za sebou spoušť (takovéto dopady však nemusejí být výhradně způsobeny závistí!)
Přes snahu o maskování se dá vysledovat: Závist bývá přítomna ve zlehčování, zesměšňování, znehodnocujících poznámkách, ironii, při přehnané kritice a podobně. I nečekané zvraty nálad, především v kombinaci se vztekem, bývají příznakem závisti.
Závist je častější prožitek, než by se nám mohlo zdát. Objevuje se i mezi přáteli, na pracovišti, doma. Závist je zrcadlem nenaplněných přání a tužeb. Je to příležitost dozvědět se o sobě něco nového, poznat se - jaká touha se za závistí skrývá?

Obdiv mívá spojitost se schopnostmi či dovednostmi, které ve vás klíčí a chtějí růst. To se jim v nevědomí nemá šanci povést, nejprve musí vstoupit do vědomí, musí být rozpoznány. Teprve pak je můžete rozvíjet.

Zvláštním rysem pozitivní projekce je, že naše nadšení a horování nebývá sdíleno ostatními. Je to, jako bychom viděli něco, co je druhým nepřístupné. Ovlivňuje nás to při výběru partnerů - o tom v "dalším článku ".