Divadlo: Ostatní světy

Divadlo ABC, listopad 2012

Hru Ostatní světy bych charakterizovala asi jako rodinné drama o netradičním trojúhelníku hlavních postav: Matka, její vlastní dcera, a nevlastní, adoptovaná dcera. Jejich vzájemné vztahy poznamenalo mnoho antipatií, a do zralého věku si odnesly  křivdy. Ač jde o křivdy staré, jejich současný život a postoje jsou jimi trvale poznamenány.

Nevlídná, náročná matka, "vykuchaná treska", která má ještě ve stáří pro svou vlastní dceru jen nároky, protežuje dceru, kterou adoptovala. Vlastní dceři to dává stále pocítit, stále je srovnává, ze srovnání vlastní dcera vychází vždy hůře. Vymodelovala tak osobnost citově otupělou, která jde od jednoho chlapa k druhému.
Dcera adoptovaná pociťuje nedostatek z důvodu neznalosti svého původu, o němž jí nevlastní rodiče nechtěli nic konkrétního říci. Ke komplexům obou dcer by nemuselo dojít, kdyby jejich matka žila svůj život důstojně a zdravě sebevědomě, neobelhávala své dcery ohledně svého vztahu k manželovi, a zejména sebe. Skrytě nenáviděla svého agresivního muže, a adoptovala proto dítě, které s ním nemělo nic společného, a které má v proto budoucnu raději než své vlastní. Matčiny komplexy a chyby tak odnáší celý život její vlastní dcera, do ní se vtisknou, její vynucený vzdor pak určuje její životní postoje.

K tomu ve hře nastupují osobní dramata dalších postav, které mají s rodinou nějaké vztahy. Příběh ze současnosti  se navíc prolíná s tragédií původních obyvatel domu.

V tomto dramatu střídá jedna emotivní scéna  druhou. Herecké výkony (Dana Syslová, Evellyn Pacoláková, Dana Batulková, Stanislava Jachnická, Veronika Gajerová, Aleš Procházka) jsou bezvadné.

Proč název Ostatní světy? Jak se divák dozvídá od jedné z postav, jde o světy, které nejsou na první pohled vidět...

Ostatní světy jsou tedy velmi dobrým dramatem, s výraznou, ale hlavně dobře "odůvodněnou" psychologií postav, jejich životních postojů a míst, kam je ty postoje zavedou.