Film: Ve stínu

Kino Mat, září 2012

Po nějaké době tu zase máme povedený český film, o kterém se asi bude víc mluvit.

Film Ve stínu je řazen mezi detektivky, ale o tu tady, myslím, v první řadě ani tak nejde. Spíš ten film nechává diváky, aby s hlavními hrdiny prožili atmosféru doby, kdy dobře organizovaná, ale tragicky podlá, mocichtivá, a ozbrojená část společnosti ovládla státní aparát a účtovala s tou malou částí společnosti, která měla trvalou morální kvalitu, a odmítla přistoupit na estébácké praktiky.

Používáme neutrální slovo "doba"- ale doba vlastně nic konkrétního neznamená. Když někdo řekne "taková byla doba", chce tím obvykle říct, že byly obecně přijímány takové určité vzorce chování, se kterými by se třeba dalo i nesouhlasit, ale mluvčí se nad tím nijak nepozastavil, protože se to tenkrát netrestalo, a on tak necítí žádnou odpovědnost, on přece nic špatného nedělal, "taková byla doba"... Prostě hodit tu odpovědnost na nějaké okolnosti, a tím před sebou i před společností odůvodnit každou sviňárnu. Jak to skončilo s těmi,  kteří to tak tenkrát neudělali, a ještě šli proti tomu, uvidí díváci v závěru filmu.

Když se člověk nebrání, a nechá ten film na sebe působit, můžou se dostavit i pocity strachu, sem tam se i lekne. Je to dramaticky velmi dobře vystavěno, diváka to pohltí od samého začátku, zapomene snadno sám na sebe. Najdou se situace, kdy by reálné postavy spíš jednaly jinak, než předepsal scénář, na druhou stranu je evidentní, že autentičtější reakce by zpomalily příběh, takže ty tři v tomto smyslu nejkřiklavější scény omluvím a nebudu je rozebírat.

Pochvalu zaslouží hudba, a výprava. Dopředu jsem čekala ujetí jako plastová okna, plastové kličky u oken a dveří, vypínače, barevné fasády - ale nic z toho se nekonalo, anebo jsem to nepostřehla, takže fakt téměř nic neruší iluzi let padesátých. Snad jen nábytek v bytě hlavního hrdiny, který sice byl dobový, ovšem ve své době jistě nebyl tak omšelý a omlácený, například pokud jde o úchytky v kuchyni.

Film se sice jmenuje Ve stínu, ale klidně by se mohl jmenovat "V Dejvicích", a to jednak pro exteriéry, a jednak pro dejvickou partu, která se tam skoro celá sešla. Tím se "nenápadně" dostávám k obsazení. Ivan Trojan - po zásluze hl. role, jemu ty "kabátové" a "oblekové" role z minulého století nesmírně sednou, alespoň jak to znám z divadla. Nemůžu proti jeho výkonu vůbec nic říct, výborný výkon, všecko - a přesto by mi nějak v roli estébáka připadal věrohodnější, než v této roli superkladného a superčestného hrdiny. Výkony ostatních z dejvického nějak nestojí za řeč, prostě malé (v případě květinářky i zbytečné) roličky. Soňa Norisová v hlavní ženské roli přesvědčivá, představitel  dětské role bezvadnej.

O tomto filmu se samozřejmě nedá říct, že by byl "pěkný", lze konstatovat že jde o film povedený, dobrý - protože o hrubosti a násilí se nedá mluvit jako o něčem pěkném. Kvality tohoto filmu jsou jinde, v úplně jiné dimenzi. Divák si může uvědomit, jak do dopadne, když bezskrupulózní sebranka se zorganizuje, přesvědčí voliče, a následně obsadí pozice moci výkonné, soudní, politické,  ozbrojených složek.... Že voličům se dá nakecat všechno. A proto je potřeba, když se před volbami objeví strany slibující modré z nebe se ptát: KDO JE ZA TÍM A K ČEMU MU TO SLOUŽÍ.