sobota 23. října 2010
Národní galerie Praha: Monet a Warhol
Výstava nazvaná Monet a Warhol s podtitulem Mistrovská díla z Albertina Museum a Batlinerovy sbírky má lákavý název.
Umělci z názvu expozice jsou však zastoupeni opravdu minimálně. Jedny Monetovy lekníny a z Warhola tak asi dvě díla... Kdo čeká Warholovy plechovky, bude zklamán, není tam ani jedna. Mě to zas tak nevadilo, protože je nemám ráda (připadají mi příliš s energií "jin"), ale i tak jsem čekala mnohem více děl umělců, podle nichž je expozice pojmenovaná.
Když odhlédnu od tohoto reklamního triku, zůstává celkem přínosná, zajímavá podívaná, o které ale nemohu říct, že by mi nějak vyrazila dech. Spíš se člověk seznámí s pár pěknými díly umělců, o kterých dosud neměl ani zdání. Neurazí, nenadchne.
neděle 17. října 2010
Národní galerie - Klášter svatého Jiří
Nevím, co vedlo NG k tomu, že od 1.10.2010 zrušila dny volného vstupu (dříve 1x za měsíc), asi to, že tam chodili lidi :-). Každopádně to nepovažuju za moudré rozhodnutí.
V prostorách bývalého kláštera je velmi povedená, výběrem děl milá, expozice děl českých autorů 19. st. Jediné, co kazí dojem, je neurvalá a vzteklá členka ostrahy, která nedovoluje návštěvníkům přiblížit se k artefaktům na vzdálenost umožňující přečtení popisků (méně než 3/4 metru).
Co je tu k vidění: Krajiny od Chitussiho, portréty Hellicha, sochy Myslbeka, dále Schikaneder, Aleš, Ženíšek, Hynais, Mánes a další. Celkem osvěžující sbírka bez výrazných morbidit.
čtvrtek 3. června 2010
Národní galerie - Veletržní palác I.
Deštivé pražské odpoledne, když nejsou žádné zvláštní povinnosti, a 1. středa v měsíci, se ukázaly jako optimální kombinace pro návštěvu Veletržního paláce, kdy má NG otevřeno až do 20.00, a vstup je volný. Změna: od 1.10.2010 NG dny volného vstupu zrádně zrušila. Kromě toho, že návštěvník je v suchu a teple, se expozice (jako celek) ukázala po sérii zamračených dnů jako energeticky dobíjející. Ale vzala jsem to selektivně a nevyčerpávala jsem se na tom, o čem jsem věděla, že není ten pověstný šálek čaje.
Hned za skleněnými dveřmi ve 4. patře je na návštěvníky nachystán neuvěřitelný tandem Františků: po pravé ruce František Kupka, po levé František Drtikol. Nečekala jsem, že nebudu vědět, kam se vrtnout první. Nakonec vyhrál Kupka s jeho modrobíločervenočernými kompozicemi z let 1930-1937. Asi nejlepšími z toho, čím je tu Kupka zastoupen.
František Drtikol Kupkovi naproti tvrdě konkuruje s černobílými akty - kompozicemi, ze kterých za nejzdařilejší považuji Světelnou hru: na tu, když se podíváte, vidíte prvoplánově jen místa dopadajích paprsků světla a stínu... a teprv když se díváte déle, rozlišíte do rafinovaně rozpadajícího se světla oděnou ženskou postavu a její stín. Nádhernej nápad.
Pokračovala jsem dál Kupkou, kterého má NG poměrně bohatou sbírku, proti směru času, takže jeho abstrakce se přede mnou pomalu nabíraly na konkrétnosti. Za zmínku stojí "Plochy příčné" v pastelových barvách, nebo "Vanoucí modře II." (1922-36). Zpočátku jsem si netroufala fotit, takže potenciální nejlepší úlovky tu zatím neuvidíte, snad počkají na příště :-)
Obrazy Františka Kupky se však na internetu občas najdou: v NG se můžete pokochat např. 2x "Kosmickým jarem" (1913-14),
bezmála stoletým... ono to letí, ale Kupka byl opravdu hodně vepředu.Starší "Klávesy piána. Jezero" z roku 1909 jsou už viditelně konkrétnější.

Ještě mladší Kolos Rhodský z roku 1906 mě utvrdil v tom, že malíř věkem nejen zrál, ale že zkonkretizovaná malba nebude asi nikdy tak dokonalá co do úplnosti a harmonie, ani všeříkající, jako čistá abstrakce.

Pro srovnání přidávám "Abstraktní kompozici", mého nejoblíbenějšího Kupku a jeden mých nejobdivovanějších obrazů, kterého však v NG neuvidíte (ale bylo by to krásné):
Dynamika a optimismus vyzařující z tohoto díla mi připadají nakažlivé.
Sousedy Kupkovi dělají sošky a odlitky Stanislava Suchardy a Jana Štursy. Víc se mi líbil Štursa (1880- 1925), jeho Odpočívající tanečnice (1913) je pěkná holka :-)
Sbírky děl dalších českých umělců zde na 4. patře Veletržního paláce už zde nejsou tak bohaté, ale podle mého amatérského názoru ani tak zajímavé. Nemyslím si, že to ve všech případech chyba těch umělců, možná se to tak sešlo z fin. důvodů, NG si nemůže dovolit vše.
Proto dál už jen stručně subjektivní komentář a výčet:
František Bílek: Z jeho 2 černobílých obrazů mi běhal mráz po zádech. Zejména dílo "Matko!", na kterém je snad duch......... klidila jsem se z jeho blízkosti.
Max Švabinský (1873-1962) zde je zastoupen např. plátnem Chudý kraj (1900), motiv není nijak zvlášť zásadní, ale když přistoupíte blíž, dá se na něm pěkně studovat technika, která mi na tomto hrubém plátně připadala nejzajímavější... vrstvění barev přes sebe , jejich vzájemné působení vespod a navrch.
Antonín Slavíček (1870-1910) je skoro samé depreso: Pod Letnou (1902), Eliščin most (1906), vytahují to jen trochu optimističtější Letenské sady (1907). Na těchto obrazech je vidět, jaká byla např. Troja začátkem min. století vesnička... a další čtvrti též.
Alfons Mucha (1869-1939) je zde zastoupen fakt jen symbolicky, Slavií (1908), Charitou a návrhem na plakát Gismondy z roku 1894.
Jan Preisler (1872-1918): jsou zde 2 obrazy nazvané Černé jezero (nahý chlapec opírající se zády o koně), pro mě zprofanované mnoha reprodukcemi, které visely v každé škole, kterou jsem navštěvovala, a snad byly i nějakých normalizačních učebnicích. Odpor ve mě zůstal i po letech.
Jakub Schikaneder (1855-1924): další přehlídka melancholie a smutku - Na Dušičky (1888) vás nenechá na pochybách o co jde, a obraz Sníh (1899) s motivem ujíždějícího povozu a rozsvícené lucerny na nějakém pražském nároží je také známý, a také deprimující.
Antonín Chittussi (1847-1891) trochu osvěží ponurou atmosféru Pohledem na Paříž z Montmartru - kdo tam jednou byl, hned ji na dálku neomylně pozná, i když už je hodně jiná.
A to je z expozice České umění 20. století na 4. patře vše podstatné ( je z celého baráku nejlepší :-) ).
Jinak si myslím, že je stále dost nevyužitého místa, které by bylo vhodně něčím zaplnit, a že Muchově Slovanské epopeji by to zde velmi slušelo.
úterý 25. května 2010
DOX - Centrum současného umění
K návštěvě centra DOX mě přilákal článek v magazínu LN. Článek hodnotil veskrze pozitivně. Mrkla jsem na internet, a informace se v pozitivním vyznění docela shodovaly, pouze jsem nenašla informace o vstupném. Po prohlídce expozic usuzuju, že k tomu má DOX důvod.
Za vstup do momentálně rekonstruovaného bývalého průmyslového holešovického objektu (myslím továrna nebo mlékárna tam do 90. let byla) zacvaká dospělák 180,-- a junior (student) 90,- Kč. Po stránce zachování rázu Holešovic i po stránce současného způsobu využití objektu jsem byla velmi potěšená. Přistoupilo se k projektu s určitým citem jak k okolí, tak uvnitř pro nový účel, a v objektu se návštěvník cítí příjemně. Akorát to není zdaleka hotové, takže některá patra jsou ve stavbě, některé části nepřístupné.
K posezení u kávy láká kavárna s terasou venku, kde si může návštěvník dát mimo jiné Bechera za 50,- , Jamesona za 60,- anebo koblihu či sladký loupák ke kafi za 30,- (cena toho pečiva).
V době mé návštěvy tam byly expozice: Jan Kaplicky - Vlastní cestou, Umění šachu, a Městské zásahy Praha 2010. Moje očekávání měla toto pořadí od největšího po nejmenší. Výsledek měl pořadí opačné.
Jan Kaplicky má prostor velké haly. Nesleduji nijak výrazně moderní architekturu, ale přesto snad všechny vystavované modely jsem už znala z různých magazínů a sdělovacích prostředků. No, ono totiž těch exponátů zas tak moc není: několik fotografií stejného modelu pouze z různých úhlů nalepených na stěnách a nudné video s architektem, pár modelů... mě to zklamalo.
Umění šachu: tahle maličká expozice v mezonetu je vtipná. Pár šachovnic, ale s fakt netradičně ztvárněnými figurami: mě dostal nápad černoušci proti běloškám, anebo Dobro versus Zlo, kde proti sobě sobě stojí Hitler a Luther King doprovázeni Stalinem, Al Caponem, Gándhím, Che Guevarou a dalšími.


Poslední otevřená expozice je sice na staveništi, ale oslovila mě nejvíc. "Městské zásahy Praha 2010" je souhrn 80-ti nápadů oslovených architektonických ateliérů a jednotlivců jak zlepšit městský prostor, hlavně veřejná prostranství. Jedná se o projekty, které si nikdo neobjednal. Musím ale podotknout, že jsem v Praze prožila celý život, stále tu bydlím a pracuju, takže to, čeho se to týká, se mě dotýká. Bez toho by pro mě tato expozice neměla valný význam, a nehodnotila bych ji tak vysoko.
S přehledem u mě vyhrál návrh č. 27 High Heel Lanes pro Náměstí Republiky. Na Náměstí pracuji, takže znám na vlastní kůži, co to je, chodit po "nové" dlažbě ze speciálně zhrubnělých dlažebních kostek s podpatky. Tam nechodíte, ale nemotorně se pohybujete, protože se permanentně zasekáváte podpatky do širokých mezer mezi kostkama a cukem taháte botu ven, anebo se nohy zvrkávají na nerovnostech dlažby. Skupině Coll Coll píšu jedničku s hvězdičkou a doufám, že by jejich nápad drah pro chůzi v elegantní obuvi přece jen mohlo město zrealizovat.

Pěkně se vyjímá i projekt Střecha nad Prahou pro Letenské náměstí, který by znamenal odstranění nehezké přízemní socialistické stavby (nyní samoobsluha) uprostřed náměstí, která zabírá většinu jeho prostoru, jeho světlopropustné zastřešení a vznik "obyvatelného" volného prostoru za každého počasí... Na obrázku fakt pěkný, zprostorňující projekt... Otázka ale je, co by na to řekli lidé, kteří tam teď mají jedinou sámošku pro široké daleké okolí. Podle cvrkotu, který tam panuje, je jasné, že je to sice projekt esteticky přínosný, hezký, ale to je tak všechno.
Z toho, co se v DOXu vystavovalo, se mi expozice 80 nápadů různého stupně ulítlosti na pražské variace líbila en bloc nejvíc.
Když shrnu dojmy z celé akce: stojí to víc než jít na film do multikina, ale mám pocit, že tam za ty peníze víc dostanu.
pondělí 5. dubna 2010
Výstava Zdeněk Sýkora 90

Navštívila jsem výstavu v MK, připravenou k výročí 90-tin výtvarníka Zdeňka Sýkory. Koukla jsem předem na internet, takže jsem dopředu věděla, že výstava mě nemůže zklamat, a těšila jsem se na ni.
Výsledek mě ale fakt nadchnul. Na své si přijdou jak milovníci živých barev (jako já),
tak ti, co upřednostňují méně barevné, ale přesto kontrastní kombinace:
Výstava kombinuje poměrně bohatý výběr z abstraktního díla. Nechci se tu pouštět do obsáhlého popisu vzniku obrazů, mozaiek a dalšího, ale za zmínku stojí, že umělec vyhledával jak moment náhody, tak používal matematické modely, a že výstava dokumentuje i tento relativně zajímavý, velmi pregnantní, způsob vzniku děl. Poměrně překvapivé pak pro mě bylo, že oba způsoby umělce dovedly ke stejnému výsledku: Jsou jím vždy vyvážené, zharmonizované, pulsující artefakty, ze kterých úplně sálá životnost, a ty pro mě mistrovské jsou pro mě právě proto nesmírně SEXY.
sobota 27. února 2010
Evropské umění od antiky do závěru baroka
únor 2010
Expozici jsem si prošla od přízemí, kde to vzalo velmi slibný začátek: jsou zde zástupci německého a rakouského umění 16. - 18. století s Růžencovou slavností Albrechta Dürera (Benátky 1506):

V prvním patře je pár antických artefaktů - no je to chudičká sbírka, takže nestačí nudit. Následuje bohatá sbírka ikon - tematicky i provedením jako vejce vejci, a italské umění 14. - 16. století - náboženská tematika je jasná, ale zde se střídá hlavně ukřižování v různých podobách s výjevy s Pannou Marií s dítětem.
Ve třetím patře jsem se trošičku osvěžila pohledem na pár Brueghelových obrazů, ale to je asi tak všechno, co mi zde stojí ze sbírky francouzských, italských a španělských mistrů 16. - 18. století za zmínku.
Pěkná je zahrada se sochami s 20. století, do které je vidět z oken paláce.
Celá expozice je relativně bohatá, ale když jsem při odchodu přemýšlela o tom, jaký artefakt mě oslovil, aniž by na mě z toho čišelo něco negativního, tak jsem nepřišla na nic jiného, než na tu Růžencovou slavnost. V celém kontextu sbírky (kde tematicky převažuje nějaký druh násilí, trest, sebevražda, smrt - zátiší s mrtvými ptáky...) je to něco atypického, pozitivního, harmonického... takže dílo s velkým D a bez ohledu na cenu, jakou má, by mi mohla viset doma :-). Z celé sbírky fakt jediná.
