pátek 29. července 2011

Film: 127 hodin

To jsem si dala. Mě bylo špatně ještě hodinu po filmu.

Zatoužila jsem zajít do kina, ale někam jinam než do multikina, a protože jiný vyhlídnutý film už měl vyprodáno, připadal mi film 127 hodin jako jediná možnost. Nechtěla jsem si kazit dojem nějakou recenzí, tak jsem si o něm dopředu nic nezjistila, jen to, že je to o klukovi, který se na 5 dní zasekne ve skalách, šutr mu přimáčkne ruku a jemu nezbyde než se vlastníma silama z toho dostat. Asi už to víckrát neudělám, a raději se mrknu na nějaký podrobnější popis nebo recenzi.

No, tak to by bylo zhruba všechno, co se dá říct k ději. Chlapec se několikrát neúspěšně pokusí osvobodit ruku, eventuelně se jí zbavit, a to jsou přesně ty záběry, kdy jsem se na to fakt nemohla dívat, brrrr. Odhadem 20% filmu jsem fakt neviděla, jak se mi dělalo zle. Chirurg ze mě nikdy nebude. Honilo se mi hlavou, že na svý si přijdou sadisti a masochisti, ale není to film pro každýho. Pro mě teda rozhodně ne.

Když to vezmu z jiné stránky, hlavní postava je velmi pozitivní bytost, svým způsobem statečná, ale taky neuvěřitelně nezodpovědná.

A co na to ostatní diváci? Někteří se taky nemohli dívat na všechno, i kluci.

čtvrtek 28. července 2011

Film: Životy těch druhých

Film (SRN 2006) z prostředí Německé demokratické republiky o konfrontaci agenta státní bezpečnosti s životem netušícího sledovaného dramaturga.

Zpracování příběhu diváka upoutá od první minuty a drží ho až do konce. V úvodních scénách agent Wiesler přednáší na "škole" (nevím, jak nalejvárnu pro mladé budoucí špicly nazvat) s ukázkami ze svých výslechů. Ve výslechách je důslednost, nemilosrdnost a cílevědomost až z toho mrazí. Agent Wiesler bezmezně straně věří a je ochoten udělat cokoli když jde o lidi, od kterých údajně hrozí straně újma.

Jako "meč strany" dostane za úkol sledovat dramatika Dreymanna a jeho přítelkyni, herečku Christi. Následuje akce s bleskovou instalací štěnic do bytu Dreymanna. Je to asi jediné slabší místo filmu, protože v závěru scéna s jejich deinstalací vůbec neodpovídá časovým možnostem instalace.

Agent Wiesler je obdivovatelem Dreymannovy přítelkyně Christi a nenese dobře zjištění, že Christi je sexuálně obtěžována a vydírána stranickým papalášem pro kulturu. Tohle zjištění je jedním z motivů, proč Wiesler postupně ztrácí své zaryté komunistické přesvědčení, proč ho to stále více táhne pomáhat těm druhým a v závěru přes varování státní bezpečnosti, které je jeho chování nápadné, udělat akci na Dreymannovu záchranu. Následuje Wieslerovo odstavení, ale nezdá se, že by se ho to až tak dotklo, neboť zjistil stranické fungování a změnil osobnostní postoje. Dojemná scéna na konci filmu pak nepůsobí kýčovitě, i když je to přesně na hraně.

Tento film je dokladem toho, že když se daří, tak se zkrátka daří, a to od začátku do konce. Je to přesný příklad toho, jak by zpracování takového tématu mohlo vypadat. Tvůrci českého pokusu na toto téma, filmu Pouta, by se od filmu Životy těch druhých mohli učit, a to úplně všemu. Není oblast ani minuta, ve které by německé Životy nečněly nad českými Pouty.