aneb Lukrativní nejistota
Rock Café, únor 2019
"Vedením lživé kampaně můžeš přesvědčit o vlastní pravdě i sám sebe" - tak nějak a tak podobně.
Moje první zkušenost s Divadlem SemTamFór se vyvedla moc dobře. Tato hra je zábavnou politickou satirou. Hodí se přesně do menších klubů, event. i do tělocvičen - vystačí si totiž bez kulis, jen s jedním stolkem, židlí a řečnickým pultíkem.
Představení trošku kopíruje typický cimrmanovský formát - obligatorní přednášky a ne tak úplně bezchybné herecké výkony, spíše hodně civilní projev. Přednáškové vsuvky zde však mají na můj vkus moc častou frekvenci, jsou někdy kostrbaté, zbytečně obsáhlé a trošku zdržují tempo.
Jinak je hra aktuální, nápaditá, s četnými trefnými hláškami a dá se u toho dost nasmát.
sobota 23. února 2019
Divadlo: Máma říkala, že bych neměla
Divadlo Troníček, únor 2019
Příběh čtyř generací žen jedné německé rodiny. Hlavním tématem jsou složité vztahy mezi nimi v období 60 let. Ve hře účinkují 4 herečky a není to oddechové představení.
Pro nejstarší členku, prababičku, vyšlé z velmi chudých poměrů, bylo prestižní věcí před válkou žít ve vlastním domě se zahradou, a cítila jako velký hendikep neznalost hry na klavír a tenisu - svoji dceři proto dopřává klavírní a tenisovou výuku za cenu neúměrně velkého podílu z příjmů rodiny a nutného šetření. Její dcera celkem samozřejmě výše uvedené doma povinné aktivity nesnáší a jako ostatní děvčata v její generaci touží mít pilotní brýle a chodit s Amíkem :-) - pro její matku ovšem příslušníkem okupační armády. V obdobném duchu - co je důležité pro matku, zavrhne dcera - se rozvinou příběhy ostatních členek rodiny, je to velice emoční a dost smutné. Snahy matek jsou lemovány dobrými úmysly, pro generaci dcer jde však v lepším případě o nedůležité, v horším případě kontraproduktivní záležitosti.
Jedná se o nápor na emoce, které se u diváků střídají, je to smutné, dojemné, těžké a druhý den mě z toho bolela hlava.
Příběh čtyř generací žen jedné německé rodiny. Hlavním tématem jsou složité vztahy mezi nimi v období 60 let. Ve hře účinkují 4 herečky a není to oddechové představení.
Pro nejstarší členku, prababičku, vyšlé z velmi chudých poměrů, bylo prestižní věcí před válkou žít ve vlastním domě se zahradou, a cítila jako velký hendikep neznalost hry na klavír a tenisu - svoji dceři proto dopřává klavírní a tenisovou výuku za cenu neúměrně velkého podílu z příjmů rodiny a nutného šetření. Její dcera celkem samozřejmě výše uvedené doma povinné aktivity nesnáší a jako ostatní děvčata v její generaci touží mít pilotní brýle a chodit s Amíkem :-) - pro její matku ovšem příslušníkem okupační armády. V obdobném duchu - co je důležité pro matku, zavrhne dcera - se rozvinou příběhy ostatních členek rodiny, je to velice emoční a dost smutné. Snahy matek jsou lemovány dobrými úmysly, pro generaci dcer jde však v lepším případě o nedůležité, v horším případě kontraproduktivní záležitosti.
Jedná se o nápor na emoce, které se u diváků střídají, je to smutné, dojemné, těžké a druhý den mě z toho bolela hlava.
neděle 3. února 2019
Divadlo: Romeo, Julie a tma
Divadlo v Dlouhé, premiéra, únor 2019
Příběh židovské dívky, která nenastoupila do transportu a maturanta, který ji ukryl v jednom pražském domě v období heydrichiády.
Představení po všech stránkách povedené.
Příběh židovské dívky, která nenastoupila do transportu a maturanta, který ji ukryl v jednom pražském domě v období heydrichiády.
Představení po všech stránkách povedené.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
