Divadlo: Pygmalion

Divadlo na Vinohradech, duben 2019

Pygmalion je jednoduše vydařené představení.
Příběh je všeobecně známý a má co do sebe, takže co k tomu psát. Jen snad to, že na rozdíl od filmové verze muzikálu My Fair Lady z r. 1964, kde je v závěru naznačeno, že Líza s profesorem Higginsem vytvoří pár, v divadelní hře tomu tak není. Přestože Higgins na Lízu po celou dobu žárlí, její nabídku se zdráhá přijmout a na partnerskou úroveň ji nepozvedne. Jakoby se její nové atraktivity zalekl, nevím.

Nejvíc mě potěšili herci ve vedlejších rolích: S. Skopal jako popelář Doolittle se mi moc líbil, nestárnoucí L. Švormová a T. Töpfer.

I přes nečekaný konec jsme z divadla odcházeli s příjemnými pocity, mj. i proto, že v DnV pro nás z pohledu diváka všechno funguje, jak má - od repertoáru, přes šatnu, občerstvení o přestávce ve foyer... snad to tak vydrží dál, i cenově...

Beletrie: Malíř pomíjivého světa

Autor: Kazuo Ishiguro

Románek vypráví o období těsně po konci druhé světové války v Japonsku, během které se někteří, hlavního hrdinu nevyjímaje, dali do služeb válečného režimu.

Na rozdíl od většiny děl, ve kterých se řeší sebereflexe, Ono se vypořádává s poklesky z minulosti (např. udavačství) úplně opačně: maluje si minulost po svém, sám sebe přesvědčuje o správnosti svého počínání, aby jeho ego neutrpělo, a současně aby vypadal před okolím hezky, ačkoli okolí jeho minulost zná a odmítá ji omlouvat, takže konfrontován je. Ono však nereflektuje.

Knížka je zajímavým obrazem napětí mezi realitou a vlastní fikcí.

Beletrie: Komturova smrt

Autor: Haruki Murakami

Hned na úvod: tento Murakamiho román ve mě nezrezonoval.
Během četby jsem měla pocit, že se vlastně nic neodehrává, že můžu přeskočit (což jsem neudělala a poctivě to přelouskala celé) několik stran a o nic nepřijdu, a že mám před sebou spoustu slov o ničem.

Nic, stojatá voda, která se četla dlouho, a nic mi toho nezbylo, jen otázka, kam tu tlustou bichli dám?