Zobrazují se příspěvky se štítkemDivadlo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDivadlo. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 11. května 2019

Divadlo: Pygmalion

Divadlo na Vinohradech, duben 2019

Pygmalion je jednoduše vydařené představení.
Příběh je všeobecně známý a má co do sebe, takže co k tomu psát. Jen snad to, že na rozdíl od filmové verze muzikálu My Fair Lady z r. 1964, kde je v závěru naznačeno, že Líza s profesorem Higginsem vytvoří pár, v divadelní hře tomu tak není. Přestože Higgins na Lízu po celou dobu žárlí, její nabídku se zdráhá přijmout a na partnerskou úroveň ji nepozvedne. Jakoby se její nové atraktivity zalekl, nevím.

Nejvíc mě potěšili herci ve vedlejších rolích: S. Skopal jako popelář Doolittle se mi moc líbil, nestárnoucí L. Švormová a T. Töpfer.

I přes nečekaný konec jsme z divadla odcházeli s příjemnými pocity, mj. i proto, že v DnV pro nás z pohledu diváka všechno funguje, jak má - od repertoáru, přes šatnu, občerstvení o přestávce ve foyer... snad to tak vydrží dál, i cenově...

neděle 17. března 2019

Divadlo: Absolutno

Dejvické divadlo, březen 2019

Absolutno: Čapkova Továrna na Absolutno zpracovaná adekvátně k předloze, která mě taky nenadchla. Průměrné scény střídají podprůměrné, ale je to asi maximum, co se s tím dalo udělat.

Na herce tohoto divadla se moc dobře kouká, bohužel u méně poutavých scén jsem ztrácela pozornost k dramatu a naopak se nepříjemně připomínalo opěrátko židle - po těch letech jsou vysezené a konstrukce nepříjemně tlačí do lopatek.

Při vší úctě k autorovi předlohy a sympatiím k souboru doporučit nemohu.

Divadlo: Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4

Divadlo v Dlouhé, březen 2019

Příjemná oddechovka, na kterou se dobře kouká, dobře se poslouchá a ani chvilku nenudí.

Komedie má jeden z nejhezčích songů o akumulačních kamnech, jaký kdy kdo složil.

sobota 23. února 2019

Divadlo: Republiko má středisková

aneb Lukrativní nejistota

Rock Café, únor 2019

"Vedením lživé kampaně můžeš přesvědčit o vlastní pravdě i sám sebe" - tak nějak a tak podobně.
Moje první zkušenost s Divadlem SemTamFór se vyvedla moc dobře. Tato hra je zábavnou politickou satirou. Hodí se přesně do menších klubů, event. i do tělocvičen - vystačí si totiž bez kulis, jen s jedním stolkem, židlí a řečnickým pultíkem.

Představení trošku kopíruje typický cimrmanovský formát - obligatorní přednášky a ne tak úplně bezchybné herecké výkony, spíše hodně civilní projev. Přednáškové vsuvky zde však mají na můj vkus moc častou frekvenci, jsou někdy kostrbaté, zbytečně obsáhlé a trošku zdržují tempo.

Jinak je hra aktuální, nápaditá, s četnými trefnými hláškami a dá se u toho dost nasmát.


Divadlo: Máma říkala, že bych neměla

Divadlo Troníček, únor 2019

Příběh čtyř generací žen jedné německé rodiny. Hlavním tématem jsou složité vztahy mezi nimi v období 60 let. Ve hře účinkují 4 herečky a není to oddechové představení.

Pro nejstarší členku, prababičku, vyšlé z velmi chudých poměrů, bylo prestižní věcí před válkou žít ve vlastním domě se zahradou, a cítila jako velký hendikep neznalost hry na klavír a tenisu - svoji dceři proto dopřává klavírní a tenisovou výuku za cenu neúměrně velkého podílu z příjmů rodiny a nutného šetření. Její dcera celkem samozřejmě výše uvedené doma povinné aktivity nesnáší a jako ostatní děvčata v její generaci touží mít pilotní brýle a chodit s Amíkem :-)  - pro její matku ovšem příslušníkem okupační armády.  V obdobném duchu - co je důležité pro matku, zavrhne dcera - se rozvinou příběhy ostatních členek rodiny, je to velice emoční a dost smutné. Snahy matek jsou lemovány dobrými úmysly, pro generaci dcer jde však v lepším případě o nedůležité, v horším případě kontraproduktivní záležitosti.

Jedná se o nápor na emoce, které se u diváků střídají, je to smutné, dojemné, těžké a druhý den mě z toho bolela hlava.

neděle 3. února 2019

Divadlo: Romeo, Julie a tma

Divadlo v Dlouhé, premiéra, únor 2019

Příběh židovské dívky, která nenastoupila do transportu a maturanta, který ji ukryl v jednom pražském domě v období heydrichiády.

Představení po všech stránkách povedené.

středa 23. ledna 2019

Divadlo: Listopad

Divadlo ABC, leden 2019

Americký prezident Charles Smith (Michal Dlouhý), jemuž strmě spadly preference, se na poslední chvíli snaží o obrat v kampani pro druhé volební období... a tak se chápe každé příležitosti, jak ze sponzorů vyždímat prachy na vysílací čas v televizi a z autorky svých projevů vyždímat řeč, která přinese hlasy.

Komedie má obrovskou šťávu. To jede od první vteřiny a celou dobu si vystačí s umístěním do Oválné pracovny. Michal Dlouhý báječně zvládá sypat text, kterého je pro jeho roli mraky.

Listopad už jsem viděla před pár lety, a moc jsem se těšila, až ho uvidím znovu. Nejen, že nezklamal, ale protože to výrazově malinko (ale fakt malinko, decentně) střihli do Trumpa, a povedeně, tak jsem se bavila snad ještě víc než minule.

První půlka představení dokáže hned strhnout, i když děj trošku přešlapuje na místě. No ale druhá půlka, doplněná řízně částí refrénu jedné hodně známé písně od Rammstein,  žádnej čajíček, to už je situační nářez.

Když to shrnu: vtipná politická fraška, energizující a nekorektní (!!!), takže i zvíře ve mě si přišlo na svý :-)

úterý 1. ledna 2019

Divadlo: Škola žen

Divadlo na Vinohradech, Silvestr 2018

Tento Molière nezklame. Moc hezky zpracovaná komedie, mým odhadem původem tak 350 let stará, na které se ten věk ale nepozná. Svěže veršovaná, což jsou body navíc.

Zkušený, protřelý chlapík se rozhodne oženit - ovšem pojmout za manželku chce pouze ženu hloupou, nevzdělanou, tvárnou, jejíž zájmy budou začínat u něj a končit nejdále u pletení. Taková mu podle jeho odhadu nebude nikdy nevěrná. Pro tento účel si dokonce "vychovává" schovanku. Je to legrace, ale dá se tomu věřit - takže nepřekvapí, že při psaní této komedie se Molière vypisoval ze svého traumatu způsobeného vlastní taktikou: ano, tak si to sám mistr představoval a ve svém životě dokonce zrealizoval :-)

Nechte se překvapit, jestli u schovanky zvítězí přirozenost nebo mazaný žárlivec. Je tam pár osvěžujících zvratů. Budete se báječně bavit.

pondělí 31. prosince 2018

Divadlo: Poslední aristokratka

Divadlo Na Jezerce, prosinec 2018

Vtipná komedie o rodince emigrantů, kteří se vracejí z USA do Čech převzít rodinné sídlo včetně svérázného personálu.

Dobrá volba pro ty, kteří se chtějí jít  do divadla pobavit, anebo někomu věnovat vstupenky na kulturu.

čtvrtek 8. listopadu 2018

Divadlo: Válka Roseových

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, říjen 2018

V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.

Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě  v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.

A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou!  :-)

neděle 7. dubna 2013

Divadlo: Nebe nad Andělem

Švandovo divadlo, březen 2013

Nebe nad Andělem je celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?

Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla -  prostě vcelku  příjemný zážitek.

Divadlo: Mefisto

Divadlo pod Palmovkou, březen 2013

Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.

Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a  volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.

Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.

pondělí 25. března 2013

Divadlo: August August, August

Divadlo Pod Palmovkou, březen 2013

   Kohoutův August už je  za námi, je po derniéře. Moc jsem si od hry neslibovala, a také mě moc nenadchla. August trvale komolí (asi rádoby dětským nebo naivním způsobem), a to nejčastěji tak, že používá nepřesné předpony slov, ale bohužel 100x opakovaný vtip přestává být vtipem, a zde už to působilo  vzhledem k množství otravně. Nezbavila jsem se dojmu,  že hra už je překonaná, že mohla být působivá před mnoha lety, dnes už to není ono. Jsou v ní však nadčasové myšlenky, pro které určitě stojí za to ji uvádět.

Co na to ostatní diváci? Někomu se líbí moc, někomu ne,  náročnějším divákům to moc nesedne.

neděle 24. února 2013

Divadlo: Sám na dva šéfy

Divadlo Pod Palmovkou, únor 2013

Pokud se divák nechá nalákat na to, co výše uvedené divadlo uvádí ve své propagaci této komedie, může být hodně zklamán. Jediné, co je tu povedené, je živá hudba. Jinak ta komedie vyznívá poněkud lacině, místy vyloženě trapně. Nevím, proč zrovna tohle divadlo si dalo do repertoáru komedii typu ukrutně "lidové" zábavy. Myslím, že to nemá zapotřebí ani to divadlo, ani diváci.
Úpadek.

pondělí 28. ledna 2013

Divadlo: Ještě jednou, profesore

Divadlo Pod Palmovkou, leden 2013

Svěží komedie  "Ještě jednou, profesore" pracuje s velmi dobrým nápadem konfrontace profesora literatury ze současnosti s hrdiny jeho nejoblíbenějšího románu Vojna a mír. Vtipně vymyšlené cestování časem. Divák  se opravdu pobaví, zejména při scénách s  Radkem Zimou a Kateřinou Macháčkovou.

Zajímavější je první polovina, kdy profesor cestuje do Ruska před 200 lety. V druhé polovině se postavy z románu naopak  objeví v současnosti, ale jejich reakce už jsou poněkud předvídatelné. Vtipně morbidní závěr. Zkrátka dobrá zábava se spoustou situací k zasmání.

pondělí 14. ledna 2013

Sex noci Svatojánské

Divadlo Pod Palmovkou, leden 2013

Komedie Woodyho Allena má jeho jedinečný rukopis. Jako obvykle je tam smícháno něco lásky, něco selhání v sexu, něco o manželství, něco o nevěře, něco tajemna a přitom to všechno dává dohromady nějaký smysl. Hra má zvláštní pozitivní a optimistické vyznění, které přetrvává v příjemném, zvláštně uklidňujícím pocitu po skončení představení.

Kostýmy a rekvizity (pěkná historická dřevěná raketa, rybářský prut) roztomile zavádějí diváky někam do saturninovských let 20. století. Výborná Ivana Jirešová.

neděle 30. prosince 2012

Divadlo: Sebevrah

Divadlo Rokoko, prosinec 2012

Hra s názvem Sebevrah má být podle charakteristiky na webových stránkách Městských divadel pražských "bláznivou komedií".
Podle toho, co jsem viděla, není ani jedním. O komedii se mluvit nedá, není čemu se zasmát, a místo bláznivé bych spíš použila výrazy bezduché, bez vtipu, bez jiskry, nudné a ponurosmutné. Je to také tak nějak hodně ruské.

Jedna z těch her, kdy jsem chtěla o přestávce odejít, abych se nemusela dívat na to, co se na jevišti odehrává. Neodešla jsem jen na přání doprovodu, kterého po sportovním výkonu bolely nohy, a nechtělo se mu ještě zvedat :-)

A tak jsem během zbytku představení přemítala o tom, že napsat si může kdo chce, co chce. Ale aby tohle někdo začal na divadle realizovat, nebo aby v tom dokonce přijal roli, to už musí být asi v dost mizerné (nejspíš finanční) situaci. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

čtvrtek 6. prosince 2012

Divadlo: Sunny Boys

Divadlo Bez zábradlí, prosinec 2012

"Sunny Boys" je poměrně realistická komedie o dvou bývalých společně vystupujících komicích.

Zatímco Al (Zdeněk Žák) se před lety dobrovolně rozhodl skončit s kariérou, druhý z dvojice, Wilie (Karel Heřmánek), odchod parťáka a konec páru ani po 10 letech neskousl. Ješiný starý pán zavile odmítá normální komunikaci s Alem, která je nutná pro jedinečnou příležitost ještě jednou společně vystoupit a něco si tak vydělat.

Velmi realisticky napsané povahy stárnoucích herců - výborné výkony v hlavních rolích.

neděle 2. prosince 2012

Divadlo: Rváč

Divadlo ABC, listopad 2012

"Člověka nepředěláš".
"A co předěláš? Nic nepředěláš".

Závěrečným rozhovorem tří oficírů by se dala shrnout adaptace ruské klasiky, prózy L. S. Turgeněva.

Hajzl zůstane hajzlem, a stejnou energii, jakou v bláhové naději vynaložíte na to, abyste mu pomohli, vynaloží on na to, aby vás nenáviděl a zlikvidoval. Dobro nebývá vždy odměněno.

Vynikající předloha, vynikající představení.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Divadlo: Konečně šťastná?

Divadlo ABC, listopad 2012

V programu Městských divadel pražských je toto představení charakterizováno jako "hořká komedie o manželství", ale to je hodně zúžený pohled. Není to totiž až taková komedie, ale celkem hluboká sonda do vztahů nejen manželských, ale i dalších rodinných a přátelských.

Britská autorka L. Coxonová prokázala velmi dobrý postřeh na to, jak to mezi lidmi v životě (celkem bez nadsázky) chodí, a rozkrývá i někdy neuvědomnělé části lidské psychiky, když ústy jedné postav vyjadřeje,  že když chtějí lidé cítit, že ještě opravdu žijí, upnou se nevědomky na "chlast, sex, anebo lži" - něco z toho se pak stane jejich motorem.

Výborná Veronika Gajerová v hlavní roli. První půlka představení velmi strhující, přináší dost momentů k zamyšlení, děj má spád, situace vtip. Druhá polovina představení poněkud pokulhává, jako by autorka moc něvěděla, co s tím. Ale celkový dojem to nezkazilo,  představení se líbí.

PS: Nevím, jestli je to jen náhoda, nebo výsledek uměleckého ztvárnění, ale diváci se shodují, že ten Carl je celej Nečas :-)