Vyštracháno ze stolu I.

Dnes jsem při úklidu na stole našla mimo jiné několik starých poznámek, vpodstatě výpisků. Něco jsem četla a tohle mě tenkrát zaujalo tak, že jsem si ty myšlenky poznamenala. Dnes už samozřejmě nevím, kdo byli jejich autoři, ani odkud jsem je vzala, ale jak jsem se tak těma papírama probírala, tyhle mi přišly takové nějaké nadčasové a bylo mi líto je jentak vyhodit, tak jsem se rozhodla je sem dát.


Málokdo ví, že touha po nadlidských schopnostech a touha po supermanství je vlastně touha po harmonii. To, co nám v myslích straší jako představa nepochopitelné geniality, byl kdysi naprosto normální stav, v němž se automaticky nacházel každý člověk už od narození.

Vyštracháno ze stolu II.

Nízké sebevědomí = víra ve vlastní neúspěch

Nízké sebevědomí vzniká v dětství nízkým hodnocením ze strany klíčových osob.

Přeměňuje se v komplex méněcennosti: roste hladina úzkosti, narušuje vývoj zájmů a motivace.

Nízké sebevědomí ústící do komplexu méněcennosti je poškozením vlastního já, ztrátou vlastní hodnoty. Svou intenzitou se rovná bolesti fyzické, někdy je ještě bolestivější.

Nízké sebevědomí, a z toho vyplývající očekávání horších výsledků, má vliv na motivaci - snižuje ji. Žák neusiluje o dobrý výkon, protože si myslí, že ho nedosáhne. Vyhýbá se situacím, které se jeví jako těžko zvládnutelné, a začíná reagovat i na běžné podněty obrannými mechanismy. Jeho motivace je negativní, zaměřená na vyhnutí se neúspěchu.

Člověk, který má komplex méněcennosti, se stále zaměstnává myšlenkou, jak příznivě či nepříznivě působí na své okolí. Je přecitlivělý, nesmělý, příliš vědom sám sebe.

Lidé s negativním sebepojetím mají méně rádi jiné lidi. Mají tendence hledat u druhých chyby a potopit je. Dělají to proto, že se pak mohou lépe cítit v nevyhnutelném sociálním srovnání. Protože volí ve svém chování k druhým negativní způsoby, bývají pak často sociálně odmítáni. To pak vede k hromadění jejich problémů.

Dítě, které trpí nízkým sebevědomím, se drží zpátky i v sociálním styku. Jsou velmi zranitelné při odmítnutí. Mají velkou potřebu přijetí ostatními, ale nejsou schopni o ně usilovat.

Zasahuje to i do oblasti fyzické: děti se hned červenají, když upadnou do rozpaků. Dospělí se to mohou naučit ovládat, ale i pak se nevyhnou reakcím jako: víc se potí, srdce bije prudčeji, zrychlí se dech, třesou ruce, je cítit tlak v žaludku.

Nízké sebevědomí není vrozené, vzniká v průběhu života. Jeho příčinou jsou zažitá zklamání - frustrace.

Vyštracháno ze stolu III.

Nikomu se nevnucuj, nikomu nevnucuj své názory a sám se braň, aby ti kdokoli cokoli vnucoval.

Bez rozčilování poslouchej své emoce a co nejrychleji se snaž najít emocionální rovnováhu.

Touhy jsou od toho, aby tě upozornily, že tvá duše a tvé tělo něco potřebují, snaž se své touhy co nejrychleji uspokojit, aniž bys porušil prvé a druhé pravidlo o nevnucování se a neznásilňování toho druhého. Je to jednoduché a přitom tak těžké, že to málokdo dokáže. Proč? Většina lidí nemá sama za sebe co nabídnout. Svět je plný odborníků a vzdělanců, ale najít člověka, který skutečně něco umí a umí své umění naprosto přesvědčivě předvést, je hodně těžké, téměř nemožné.