Nepříjemné pocity ze sdělení, které v sobě má tento film, ve mě doznívaly ještě 2 dny.
Líbilo se mi, jak Tomana zahrál J. Macháček - civilně, úsporně, a přitom pro mě věrohodně.
Komentář se píše špatně, není příjemné se babrat se záporákem ani v čsl. poválečné historii, kterou, jak jsem se dozvěděla, Toman pomáhal utvářet.
Takže film je to dobrej, velmi působivej.
čtvrtek 15. listopadu 2018
čtvrtek 8. listopadu 2018
Divadlo: Válka Roseových
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, říjen 2018
V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.
Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.
A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou! :-)
V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.
Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.
A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou! :-)
neděle 7. října 2018
Beletrie: Na jih od hranic, na západ od slunce
Autor: Haruki Murakami
Murakami dává v tomto románu nahlédnout do příběhu jednoho mladého Japonce od základní školy do jeho 38 let. Z jeho života však vybírá jen ta období, v nichž se vztahuje k dívkám, ženám.
Román japonského autora je osvěžující pro mezi řádky vyjádřenou něžnost, pro plynulý způsob vyprávění, pro splavnost, která dělá vyprávění příjemně se odvíjející a bez zádrhelů.
Nevím, jestli je to dané rozdílností kultur, anebo osobitým způsobem, jakým autor používá fantazii a jazyk - při četbě totiž pociťovala velký paradox mezi jemností vyjádření - a na druhé straně tíží toho, co hrdina řeší.
Hadžime byl jedináček, a pro tuto "vlastnost", respektive pro očekávaný soubor vlastností, který je jedináčkům obecně připisován, se na něj společnost, v níž se pohyboval, odmala dívala skrz prsty a někam ho zařadila. Hadžime se cítil exkomunikován, ale naučil se s tím žít, a našel pochopení u spolužačky (taky jedináčka) Šimamoto. Jako děti si velmi rozuměli.
Každý však šel studovat jinam a sešli si z očí. V Hadžimovi však po ní zůstala jakási díra - již si nenalezl k sobě osobu, ke které by pociťoval takovou důvěru, jako kdysi k Šimamoto.
Když po mnoha letech, po třicítce, po založení rodiny, se s Šimamoto znovu setká, nemůže si pomoci a touží po její přítomnosti. Zde však narazí na tajemno (a pro mě i nepochopitelno): Šimamoto mu nesděluje o sobě téměř nic z minulosti ani jak žije v přítomnosti, přichází, odchází, jak se jí zlíbí - avšak není v tom záměr vodit ho za nos.
H. Murakami napsal velmi dobrý román, při jehož četbě i po ní něco zůstává: pocit, že člověk se někdy musí rozhodnout mezi 2 možnostmi, avšak ať se rozhodne jakkoli, obě varianty jsou špatné a bolestivé. Dilema mezi neférovostí vůči nevinnému okolí (a pak se kvůli výčitkám trápit), anebo zahodit šanci (a pak se trápit). V tomto románu nenechá autor Hadžima dokončit rozhodnutí: vlivem události, kterou nemohl ovlivnit, jeho dilema ukončil. Ovšem Hadžimovi to v závěru úlevu nepřineslo... bludný kruh se točí dál.
Murakami dává v tomto románu nahlédnout do příběhu jednoho mladého Japonce od základní školy do jeho 38 let. Z jeho života však vybírá jen ta období, v nichž se vztahuje k dívkám, ženám.
Román japonského autora je osvěžující pro mezi řádky vyjádřenou něžnost, pro plynulý způsob vyprávění, pro splavnost, která dělá vyprávění příjemně se odvíjející a bez zádrhelů.
Nevím, jestli je to dané rozdílností kultur, anebo osobitým způsobem, jakým autor používá fantazii a jazyk - při četbě totiž pociťovala velký paradox mezi jemností vyjádření - a na druhé straně tíží toho, co hrdina řeší.
Hadžime byl jedináček, a pro tuto "vlastnost", respektive pro očekávaný soubor vlastností, který je jedináčkům obecně připisován, se na něj společnost, v níž se pohyboval, odmala dívala skrz prsty a někam ho zařadila. Hadžime se cítil exkomunikován, ale naučil se s tím žít, a našel pochopení u spolužačky (taky jedináčka) Šimamoto. Jako děti si velmi rozuměli.
Každý však šel studovat jinam a sešli si z očí. V Hadžimovi však po ní zůstala jakási díra - již si nenalezl k sobě osobu, ke které by pociťoval takovou důvěru, jako kdysi k Šimamoto.
Když po mnoha letech, po třicítce, po založení rodiny, se s Šimamoto znovu setká, nemůže si pomoci a touží po její přítomnosti. Zde však narazí na tajemno (a pro mě i nepochopitelno): Šimamoto mu nesděluje o sobě téměř nic z minulosti ani jak žije v přítomnosti, přichází, odchází, jak se jí zlíbí - avšak není v tom záměr vodit ho za nos.
H. Murakami napsal velmi dobrý román, při jehož četbě i po ní něco zůstává: pocit, že člověk se někdy musí rozhodnout mezi 2 možnostmi, avšak ať se rozhodne jakkoli, obě varianty jsou špatné a bolestivé. Dilema mezi neférovostí vůči nevinnému okolí (a pak se kvůli výčitkám trápit), anebo zahodit šanci (a pak se trápit). V tomto románu nenechá autor Hadžima dokončit rozhodnutí: vlivem události, kterou nemohl ovlivnit, jeho dilema ukončil. Ovšem Hadžimovi to v závěru úlevu nepřineslo... bludný kruh se točí dál.
neděle 7. dubna 2013
Divadlo: Nebe nad Andělem
Švandovo divadlo, březen 2013
Nebe nad Andělem je celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?
Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla - prostě vcelku příjemný zážitek.
Nebe nad Andělem je celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?
Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla - prostě vcelku příjemný zážitek.
Divadlo: Mefisto
Divadlo pod Palmovkou, březen 2013
Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.
Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.
Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.
Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.
Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.
Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.
neděle 31. března 2013
Beletrie: S elegancí ježka
Autorka: Muriel Barberyová
Je to pěkné čtení. Každý další komentář by byl asi zbytečný.
Je to pěkné čtení. Každý další komentář by byl asi zbytečný.
pondělí 25. března 2013
Divadlo: August August, August
Divadlo Pod Palmovkou, březen 2013
Kohoutův August už je za námi, je po derniéře. Moc jsem si od hry neslibovala, a také mě moc nenadchla. August trvale komolí (asi rádoby dětským nebo naivním způsobem), a to nejčastěji tak, že používá nepřesné předpony slov, ale bohužel 100x opakovaný vtip přestává být vtipem, a zde už to působilo vzhledem k množství otravně. Nezbavila jsem se dojmu, že hra už je překonaná, že mohla být působivá před mnoha lety, dnes už to není ono. Jsou v ní však nadčasové myšlenky, pro které určitě stojí za to ji uvádět.
Co na to ostatní diváci? Někomu se líbí moc, někomu ne, náročnějším divákům to moc nesedne.
Kohoutův August už je za námi, je po derniéře. Moc jsem si od hry neslibovala, a také mě moc nenadchla. August trvale komolí (asi rádoby dětským nebo naivním způsobem), a to nejčastěji tak, že používá nepřesné předpony slov, ale bohužel 100x opakovaný vtip přestává být vtipem, a zde už to působilo vzhledem k množství otravně. Nezbavila jsem se dojmu, že hra už je překonaná, že mohla být působivá před mnoha lety, dnes už to není ono. Jsou v ní však nadčasové myšlenky, pro které určitě stojí za to ji uvádět.
Co na to ostatní diváci? Někomu se líbí moc, někomu ne, náročnějším divákům to moc nesedne.
neděle 24. února 2013
Divadlo: Sám na dva šéfy
Divadlo Pod Palmovkou, únor 2013
Pokud se divák nechá nalákat na to, co výše uvedené divadlo uvádí ve své propagaci této komedie, může být hodně zklamán. Jediné, co je tu povedené, je živá hudba. Jinak ta komedie vyznívá poněkud lacině, místy vyloženě trapně. Nevím, proč zrovna tohle divadlo si dalo do repertoáru komedii typu ukrutně "lidové" zábavy. Myslím, že to nemá zapotřebí ani to divadlo, ani diváci.
Úpadek.
Pokud se divák nechá nalákat na to, co výše uvedené divadlo uvádí ve své propagaci této komedie, může být hodně zklamán. Jediné, co je tu povedené, je živá hudba. Jinak ta komedie vyznívá poněkud lacině, místy vyloženě trapně. Nevím, proč zrovna tohle divadlo si dalo do repertoáru komedii typu ukrutně "lidové" zábavy. Myslím, že to nemá zapotřebí ani to divadlo, ani diváci.
Úpadek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
