Film: Králova řeč

multikino, duben 2011

Anglický princ Albert, který celý život trpí vadou řeči (Colin Firth), je po smrti otce a skandální abdikaci staršího bratra, krále Eduarda VIII., nečekaně korunovaný králem. Filmový příběh je o osobním boji prince s jeho vadou, a to na pozadí událostí spojených se začátkem 2. sv. války.

Film mi nejvíc ze všeho připomínal pohádku, ale nic proti tomu. Je tam kladný, relativně pohledný hrdina (relativně proto, že ač mám pro Colina Firthe slabost, tady se mi fyzicky až tak nelíbil), hrdina má převahu dobrých, ale také pár princovsky záporných vlastností, je tam překonávání překážek a je tam zdárný konec.

Výkon Colina Firthe v hlavní roli je nesmírně přesvědčivý. Ztvárnění osoby s řečovou vadou se mu povedlo takovým způsobem, že některým divákům se při jeho proslovech svíral krk napětím, které přechází - z prince na diváka. Diváci doslova prociťují jeho trapasy, ale i jeho snahu, úsilí.

Film se vlastně celý točí kolem postupu, procesu nápravy princovy vady řeči. V tomto ohledu z psychologického hlediska žádný převrat: je zde podána klasická příčina série traumat z dětství v kombinaci s přeučováním leváka na praváka, náročnost otce, atp.

Léčba začíná klasicky celkovým uvolňováním (jde o opravdu komplexní uvolnění, svalového krunýře těla, hlavy, psychické uvolnění - to všechno jako podmínky další práce). Tohle se tvůrcům povedlo velmi pěkně a film je zakončen úspěšným proslovem korunované hlavy. Čili způsob léčby zabral.

Největší devizu filmu vidím v tom, že vnímaví diváci mají možnost si z tohoto filmu odnést víc než jen příběh. Je to o možném škodlivém vlivu naprogramování v dětském věku, a o způsobu, jak se ho zbavit.

Reakce diváků? Kromě zmíněné křeče v hrdle konstatování, že je to pěkný film proti kterému asi nikdo nemůže nic moc negativního říct.