Vyštracháno ze stolu II.

Nízké sebevědomí = víra ve vlastní neúspěch

Nízké sebevědomí vzniká v dětství nízkým hodnocením ze strany klíčových osob.

Přeměňuje se v komplex méněcennosti: roste hladina úzkosti, narušuje vývoj zájmů a motivace.

Nízké sebevědomí ústící do komplexu méněcennosti je poškozením vlastního já, ztrátou vlastní hodnoty. Svou intenzitou se rovná bolesti fyzické, někdy je ještě bolestivější.

Nízké sebevědomí, a z toho vyplývající očekávání horších výsledků, má vliv na motivaci - snižuje ji. Žák neusiluje o dobrý výkon, protože si myslí, že ho nedosáhne. Vyhýbá se situacím, které se jeví jako těžko zvládnutelné, a začíná reagovat i na běžné podněty obrannými mechanismy. Jeho motivace je negativní, zaměřená na vyhnutí se neúspěchu.

Člověk, který má komplex méněcennosti, se stále zaměstnává myšlenkou, jak příznivě či nepříznivě působí na své okolí. Je přecitlivělý, nesmělý, příliš vědom sám sebe.

Lidé s negativním sebepojetím mají méně rádi jiné lidi. Mají tendence hledat u druhých chyby a potopit je. Dělají to proto, že se pak mohou lépe cítit v nevyhnutelném sociálním srovnání. Protože volí ve svém chování k druhým negativní způsoby, bývají pak často sociálně odmítáni. To pak vede k hromadění jejich problémů.

Dítě, které trpí nízkým sebevědomím, se drží zpátky i v sociálním styku. Jsou velmi zranitelné při odmítnutí. Mají velkou potřebu přijetí ostatními, ale nejsou schopni o ně usilovat.

Zasahuje to i do oblasti fyzické: děti se hned červenají, když upadnou do rozpaků. Dospělí se to mohou naučit ovládat, ale i pak se nevyhnou reakcím jako: víc se potí, srdce bije prudčeji, zrychlí se dech, třesou ruce, je cítit tlak v žaludku.

Nízké sebevědomí není vrozené, vzniká v průběhu života. Jeho příčinou jsou zažitá zklamání - frustrace.