úterý 25. května 2010

DOX - Centrum současného umění

aneb Procházka staveništěm


K návštěvě centra DOX mě přilákal článek v magazínu LN. Článek hodnotil veskrze pozitivně. Mrkla jsem na internet, a informace se v pozitivním vyznění docela shodovaly, pouze jsem nenašla informace o vstupném. Po prohlídce expozic usuzuju, že k tomu má DOX důvod.

Za vstup do momentálně rekonstruovaného bývalého průmyslového holešovického objektu (myslím továrna nebo mlékárna tam do 90. let byla) zacvaká dospělák 180,-- a junior (student) 90,- Kč. Po stránce zachování rázu Holešovic i po stránce současného způsobu využití objektu jsem byla velmi potěšená. Přistoupilo se k projektu s určitým citem jak k okolí, tak uvnitř pro nový účel, a v objektu se návštěvník cítí příjemně. Akorát to není zdaleka hotové, takže některá patra jsou ve stavbě, některé části nepřístupné.

K posezení u kávy láká kavárna s terasou venku, kde si může návštěvník dát mimo jiné Bechera za 50,- , Jamesona za 60,- anebo koblihu či sladký loupák ke kafi za 30,- (cena toho pečiva).


V době mé návštěvy tam byly expozice: Jan Kaplicky - Vlastní cestou, Umění šachu, a Městské zásahy Praha 2010. Moje očekávání měla toto pořadí od největšího po nejmenší. Výsledek měl pořadí opačné.

Jan Kaplicky má prostor velké haly. Nesleduji nijak výrazně moderní architekturu, ale přesto snad všechny vystavované modely jsem už znala z různých magazínů a sdělovacích prostředků. No, ono totiž těch exponátů zas tak moc není: několik fotografií stejného modelu pouze z různých úhlů nalepených na stěnách a nudné video s architektem, pár modelů... mě to zklamalo.

Umění šachu: tahle maličká expozice v mezonetu je vtipná. Pár šachovnic, ale s fakt netradičně ztvárněnými figurami: mě dostal nápad černoušci proti běloškám, anebo Dobro versus Zlo, kde proti sobě sobě stojí Hitler a Luther King doprovázeni Stalinem, Al Caponem, Gándhím, Che Guevarou a dalšími.


Poslední otevřená expozice je sice na staveništi, ale oslovila mě nejvíc. "Městské zásahy Praha 2010" je souhrn 80-ti nápadů oslovených architektonických ateliérů a jednotlivců jak zlepšit městský prostor, hlavně veřejná prostranství. Jedná se o projekty, které si nikdo neobjednal. Musím ale podotknout, že jsem v Praze prožila celý život, stále tu bydlím a pracuju, takže to, čeho se to týká, se mě dotýká. Bez toho by pro mě tato expozice neměla valný význam, a nehodnotila bych ji tak vysoko.

S přehledem u mě vyhrál návrh č. 27 High Heel Lanes pro Náměstí Republiky. Na Náměstí pracuji, takže znám na vlastní kůži, co to je, chodit po "nové" dlažbě ze speciálně zhrubnělých dlažebních kostek s podpatky. Tam nechodíte, ale nemotorně se pohybujete, protože se permanentně zasekáváte podpatky do širokých mezer mezi kostkama a cukem taháte botu ven, anebo se nohy zvrkávají na nerovnostech dlažby. Skupině Coll Coll píšu jedničku s hvězdičkou a doufám, že by jejich nápad drah pro chůzi v elegantní obuvi přece jen mohlo město zrealizovat.



Pěkně se vyjímá i projekt Střecha nad Prahou pro Letenské náměstí, který by znamenal odstranění nehezké přízemní socialistické stavby (nyní samoobsluha) uprostřed náměstí, která zabírá většinu jeho prostoru, jeho světlopropustné zastřešení a vznik "obyvatelného" volného prostoru za každého počasí... Na obrázku fakt pěkný, zprostorňující projekt... Otázka ale je, co by na to řekli lidé, kteří tam teď mají jedinou sámošku pro široké daleké okolí. Podle cvrkotu, který tam panuje, je jasné, že je to sice projekt esteticky přínosný, hezký, ale to je tak všechno.



Z toho, co se v DOXu vystavovalo, se mi expozice 80 nápadů různého stupně ulítlosti na pražské variace líbila en bloc nejvíc.

Když shrnu dojmy z celé akce: stojí to víc než jít na film do multikina, ale mám pocit, že tam za ty peníze víc dostanu.

Zdrojem obrázků jsou prospekty z galerie.