únor 2010
Expozici jsem si prošla od přízemí, kde to vzalo velmi slibný začátek: jsou zde zástupci německého a rakouského umění 16. - 18. století s Růžencovou slavností Albrechta Dürera (Benátky 1506):
V prvním patře je pár antických artefaktů - no je to chudičká sbírka, takže nestačí nudit. Následuje bohatá sbírka ikon - tematicky i provedením jako vejce vejci, a italské umění 14. - 16. století - náboženská tematika je jasná, ale zde se střídá hlavně ukřižování v různých podobách s výjevy s Pannou Marií s dítětem.
Ve třetím patře jsem se trošičku osvěžila pohledem na pár Brueghelových obrazů, ale to je asi tak všechno, co mi zde stojí ze sbírky francouzských, italských a španělských mistrů 16. - 18. století za zmínku.
Pěkná je zahrada se sochami s 20. století, do které je vidět z oken paláce.
Celá expozice je relativně bohatá, ale když jsem při odchodu přemýšlela o tom, jaký artefakt mě oslovil, aniž by na mě z toho čišelo něco negativního, tak jsem nepřišla na nic jiného, než na tu Růžencovou slavnost. V celém kontextu sbírky (kde tematicky převažuje nějaký druh násilí, trest, sebevražda, smrt - zátiší s mrtvými ptáky...) je to něco atypického, pozitivního, harmonického... takže dílo s velkým D a bez ohledu na cenu, jakou má, by mi mohla viset doma :-). Z celé sbírky fakt jediná.
