Divadlo: Republiko má středisková

aneb Lukrativní nejistota

Rock Café, únor 2019

"Vedením lživé kampaně můžeš přesvědčit o vlastní pravdě i sám sebe" - tak nějak a tak podobně.
Moje první zkušenost s Divadlem SemTamFór se vyvedla moc dobře. Tato hra je zábavnou politickou satirou. Hodí se přesně do menších klubů, event. i do tělocvičen - vystačí si totiž bez kulis, jen s jedním stolkem, židlí a řečnickým pultíkem.

Představení trošku kopíruje typický cimrmanovský formát - obligatorní přednášky a ne tak úplně bezchybné herecké výkony, spíše hodně civilní projev. Přednáškové vsuvky zde však mají na můj vkus moc častou frekvenci, jsou někdy kostrbaté, zbytečně obsáhlé a trošku zdržují tempo.

Jinak je hra aktuální, nápaditá, s četnými trefnými hláškami a dá se u toho dost nasmát.

Divadlo: Máma říkala, že bych neměla

Divadlo Troníček, únor 2019

Příběh čtyř generací žen jedné německé rodiny. Hlavním tématem jsou složité vztahy mezi nimi v období 60 let. Ve hře účinkují 4 herečky a není to oddechové představení.

Pro nejstarší členku, prababičku, vyšlé z velmi chudých poměrů, bylo prestižní věcí před válkou žít ve vlastním domě se zahradou, a cítila jako velký hendikep neznalost hry na klavír a tenisu - svoji dceři proto dopřává klavírní a tenisovou výuku za cenu neúměrně velkého podílu z příjmů rodiny a nutného šetření. Její dcera celkem samozřejmě výše uvedené doma povinné aktivity nesnáší a jako ostatní děvčata v její generaci touží mít pilotní brýle a chodit s Amíkem :-)  - pro její matku ovšem příslušníkem okupační armády.  V obdobném duchu - co je důležité pro matku, zavrhne dcera - se rozvinou příběhy ostatních členek rodiny, je to velice emoční a dost smutné. Snahy matek jsou lemovány dobrými úmysly, pro generaci dcer jde však v lepším případě o nedůležité, v horším případě kontraproduktivní záležitosti.

Jedná se o nápor na emoce, které se u diváků střídají, je to smutné, dojemné, těžké a druhý den mě z toho bolela hlava.

Divadlo: Romeo, Julie a tma

Divadlo v Dlouhé, premiéra, únor 2019

Příběh židovské dívky, která nenastoupila do transportu a maturanta, který ji ukryl v jednom pražském domě v období heydrichiády.

Představení po všech stránkách povedené.

Divadlo: Listopad

Divadlo ABC, leden 2019

Americký prezident Charles Smith (Michal Dlouhý), jemuž strmě spadly preference, se na poslední chvíli snaží o obrat v kampani pro druhé volební období... a tak se chápe každé příležitosti, jak ze sponzorů vyždímat prachy na vysílací čas v televizi a z autorky svých projevů vyždímat řeč, která přinese hlasy.

Komedie má obrovskou šťávu. To jede od první vteřiny a celou dobu si vystačí s umístěním do Oválné pracovny. Michal Dlouhý báječně zvládá sypat text, kterého je pro jeho roli mraky.

Listopad už jsem viděla před pár lety, a moc jsem se těšila, až ho uvidím znovu. Nejen, že nezklamal, ale protože to výrazově malinko (ale fakt malinko, decentně) střihli do Trumpa, a povedeně, tak jsem se bavila snad ještě víc než minule.

První půlka představení dokáže hned strhnout, i když děj trošku přešlapuje na místě. No ale druhá půlka, doplněná řízně částí refrénu jedné hodně známé písně od Rammstein,  žádnej čajíček, to už je situační nářez.

Když to shrnu: vtipná politická fraška, energizující a nekorektní (!!!), takže i zvíře ve mě si přišlo na svý :-)

Divadlo: Škola žen

Divadlo na Vinohradech, Silvestr 2018

Tento Molière nezklame. Moc hezky zpracovaná komedie, mým odhadem původem tak 350 let stará, na které se ten věk ale nepozná. Svěže veršovaná, což jsou body navíc.

Zkušený, protřelý chlapík se rozhodne oženit - ovšem pojmout za manželku chce pouze ženu hloupou, nevzdělanou, tvárnou, jejíž zájmy budou začínat u něj a končit nejdále u pletení. Taková mu podle jeho odhadu nebude nikdy nevěrná. Pro tento účel si dokonce "vychovává" schovanku. Je to legrace, ale dá se tomu věřit - takže nepřekvapí, že při psaní této komedie se Molière vypisoval ze svého traumatu způsobeného vlastní taktikou: ano, tak si to sám mistr představoval a ve svém životě dokonce zrealizoval :-)

Nechte se překvapit, jestli u schovanky zvítězí přirozenost nebo mazaný žárlivec. Je tam pár osvěžujících zvratů. Budete se báječně bavit.

Divadlo: Poslední aristokratka

Divadlo Na Jezerce, prosinec 2018

Vtipná komedie o rodince emigrantů, kteří se vracejí z USA do Čech převzít rodinné sídlo včetně svérázného personálu.

Dobrá volba pro ty, kteří se chtějí jít  do divadla pobavit, anebo někomu věnovat vstupenky na kulturu.

Film: Toman

Nepříjemné pocity ze sdělení, které v sobě má tento film, ve mě doznívaly ještě 2 dny.

Líbilo se mi, jak Tomana zahrál J. Macháček - civilně, úsporně, a přitom pro mě věrohodně.

Komentář se píše špatně, není příjemné se babrat se záporákem ani v čsl. poválečné historii, kterou, jak jsem se dozvěděla, Toman pomáhal utvářet.

Takže film je to dobrej, velmi působivej.

Divadlo: Válka Roseových

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, říjen 2018

V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.

Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě  v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.

A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou!  :-)