neděle 30. prosince 2012

Divadlo: Sebevrah

Divadlo Rokoko, prosinec 2012

Hra s názvem Sebevrah má být podle charakteristiky na webových stránkách Městských divadel pražských "bláznivou komedií".
Podle toho, co jsem viděla, není ani jedním. O komedii se mluvit nedá, není čemu se zasmát, a místo bláznivé bych spíš použila výrazy bezduché, bez vtipu, bez jiskry, nudné a ponurosmutné. Je to také tak nějak hodně ruské.

Jedna z těch her, kdy jsem chtěla o přestávce odejít, abych se nemusela dívat na to, co se na jevišti odehrává. Neodešla jsem jen na přání doprovodu, kterého po sportovním výkonu bolely nohy, a nechtělo se mu ještě zvedat :-)

A tak jsem během zbytku představení přemítala o tom, že napsat si může kdo chce, co chce. Ale aby tohle někdo začal na divadle realizovat, nebo aby v tom dokonce přijal roli, to už musí být asi v dost mizerné (nejspíš finanční) situaci. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

čtvrtek 6. prosince 2012

Divadlo: Sunny Boys

Divadlo Bez zábradlí, prosinec 2012

"Sunny Boys" je poměrně realistická komedie o dvou bývalých společně vystupujících komicích.

Zatímco Al (Zdeněk Žák) se před lety dobrovolně rozhodl skončit s kariérou, druhý z dvojice, Wilie (Karel Heřmánek), odchod parťáka a konec páru ani po 10 letech neskousl. Ješiný starý pán zavile odmítá normální komunikaci s Alem, která je nutná pro jedinečnou příležitost ještě jednou společně vystoupit a něco si tak vydělat.

Velmi realisticky napsané povahy stárnoucích herců - výborné výkony v hlavních rolích.

pondělí 3. prosince 2012

Film: Ano, šéfe!

Kino Lucerna, prosinec 2012

Pokud příznivci francouzského filmu a kuchyně očekávají:
- že odkoukají nějaký prima recept,
- že se pokochají noblesní vysokou obsluhou v prvotřídní restauraci,
- že se pokochají Paříží,
- že nebudou svědky žádné trapnosti,
- že se rozvine předem neočekávaný příběh,

tak ať na tento film nechodí, protože nic z výše uvedeného neuvidí.

neděle 2. prosince 2012

Divadlo: Rváč

Divadlo ABC, listopad 2012

"Člověka nepředěláš".
"A co předěláš? Nic nepředěláš".

Závěrečným rozhovorem tří oficírů by se dala shrnout adaptace ruské klasiky, prózy L. S. Turgeněva.

Hajzl zůstane hajzlem, a stejnou energii, jakou v bláhové naději vynaložíte na to, abyste mu pomohli, vynaloží on na to, aby vás nenáviděl a zlikvidoval. Dobro nebývá vždy odměněno.

Vynikající předloha, vynikající představení.

úterý 27. listopadu 2012

Film: Thérese Desqueyroux

Festival francouzského filmu 2012

Není to jednoduchý film, stejně jako není jednoduchá jeho hrdinka, Thérese Desqueyroux. Přestože se děj odehrává na přelomu 20./30. let 20. století, v dané části francouzského venkova se ještě uzavírají domluvené sňatky dlouho domluvené dopředu, k rozšíření pozemku a spojení rodů.

Jako k samozřejmé záležitosti k tomu přistupuje i Thérese. Ač je ženou, která city neřeší, s nepřijetím počítala a počítá, ovšem... asi jí nevědomky schází. Jinak se asi její počínání nedá vysvětlit - zvnějšku velmi racionální žena, která někdy neví, proč něco dělá:  a že koná poměrně zásadní věci.

Její počínání ji však dostane do pasti: manžel využije naprosto její závislosti na jeho výpovědi, "má ji v hrsti", zcela ji izoluje od společnosti, a vydeptá ji natolik, až je z ní psychická i fyzická troska. Bezvýchodnost situace a  manželův despotismus zlomí osobnost dříve zdravé, vzdělané ženy.

Nevím, jestli lze závěrečné povolení k vystěhování Thérese z jejího domu považovat za happy end... v kontextu života Thérese asi ano, i když na mě to působilo spíše jako nucená emigrace.

Jedná se o kvalitní film, který se nepodbízí jednoduchým příběhem s jednoznačně optimistickým koncem, což mu přidává na věrohodnosti. Nic veselého.

neděle 25. listopadu 2012

Film: Paříž - Manhattan

Festival francouzského filmu 2012

Film Paříž - Manhattan (Francie 2011) je také jedním z těch, které byly na letošním festivalu představeny dřív, než půjdou do českých kin (2013).

Alice, hlavní postava filmu, je mladá lékárnice, singl, o niž má její okolí (zbytečné) obavy, a zvláště tatínek se činí při shánění ženichů tak, že kam se podívá, rozdává její vizitky, číslo mobilu, adresu e-mailu. Alici to není po chuti, ale na druhou stranu nijak nezasahuje. Má v oblibě filmy Woody Allena, a občas s ním v duchu rozmlouvá. V závěru filmu, když se objeví ten pravý, Woody jí ho dokonce schválí.

Ve filmu je patrný ženský rukopis (režie Sophie Lellouche) a notná dávka dětské naivity. Spíše je  pro holky, neumím si představit, že by se při něm ohromně bavil nějaký chlap.

Film: Z prezidentské kuchyně

Festival francouzského filmu 2012

Film Z prezidentské kuchyně (Les Saveurs du palais, Francie 2011) byl představen na festivalu v rámci 10 "předpremiér", tedy před uvedením do českých kin. To je jedno z plusů festivalu, a dalším je, že někdy, jako zrovna v tomto případě, film přijede českým divákům představit jeho režisér. Obrázek má potom divák mnohem ucelenější, když má předchozí živý kontakt s autorem a hlavním realizátorem. Prostě Christian Vincent zapůsobil.

Samozřejmě zde nemůžu vyzrazovat podrobnosti z děje, takže jen ve stručnosti: hlavní postavou je osobní kuchařka prezidenta Mitterranda, Hortense Laborie. Do Elysejského paláce přichází na základě prezidentova přání a doporučení úplně zvenku, takže se musí vypořádávat se škodolibostmi v paláci zavedených kolegů, v té době samozřejmě mužů. Hortense vaří jak umí a jak to považuje za správné (zjišťuje si, zda konzumentům chutná a zda jsou spokojeni). Její vaření má ovšem zvýšené dopady do rozpočtu, a po několika letech přijdou zásadní omezení ve výběru z možných připravovaných pokrmů od prezidentových lékařů. Hortense se v dané situaci poměrně rychle zorientuje, usoudí, že v daných mantinelech se pohybovat nemůže, a rozhodne se velmi rychle spolupráci ukončit.

Tento film patří k těm, které umějí dodat energii. Máme tu sympatickou hlavní postavu, která dělá perfektně a s oblibou svou práci, vaří pro druhé, chce jim udělat radost tím, že jim chutná... a  něco z toho se přenáší i na diváky.

Hrozně fajn je, že se zde "neřeší" vůbec žádné osobní vztahy,  žádný manžel, přítel, ani děti, a přitom to vůbec nechybí, naopak, je příjemné koukat se pár minut na něco, kde jde o radost z procesu a výsledku práce. Připadá mi až nezvyklé, že jde osobní příběh natočit bez rodinných příslušníků, ale jak je vidět, jde to, a je velkým plusem někdy příběh jimi nezatěžovat.

Na jaře 2013 se tak diváci mohou těšit na pěkný film.

PS: doporučuju předtím něco zakousnout :-)

čtvrtek 22. listopadu 2012

Divadlo: Konečně šťastná?

Divadlo ABC, listopad 2012

V programu Městských divadel pražských je toto představení charakterizováno jako "hořká komedie o manželství", ale to je hodně zúžený pohled. Není to totiž až taková komedie, ale celkem hluboká sonda do vztahů nejen manželských, ale i dalších rodinných a přátelských.

Britská autorka L. Coxonová prokázala velmi dobrý postřeh na to, jak to mezi lidmi v životě (celkem bez nadsázky) chodí, a rozkrývá i někdy neuvědomnělé části lidské psychiky, když ústy jedné postav vyjadřeje,  že když chtějí lidé cítit, že ještě opravdu žijí, upnou se nevědomky na "chlast, sex, anebo lži" - něco z toho se pak stane jejich motorem.

Výborná Veronika Gajerová v hlavní roli. První půlka představení velmi strhující, přináší dost momentů k zamyšlení, děj má spád, situace vtip. Druhá polovina představení poněkud pokulhává, jako by autorka moc něvěděla, co s tím. Ale celkový dojem to nezkazilo,  představení se líbí.

PS: Nevím, jestli je to jen náhoda, nebo výsledek uměleckého ztvárnění, ale diváci se shodují, že ten Carl je celej Nečas :-)