Divadlo Rokoko, prosinec 2012
Hra s názvem Sebevrah má být podle charakteristiky na webových stránkách Městských divadel pražských "bláznivou komedií".
Podle toho, co jsem viděla, není ani jedním. O komedii se mluvit nedá, není čemu se zasmát, a místo bláznivé bych spíš použila výrazy bezduché, bez vtipu, bez jiskry, nudné a ponurosmutné. Je to také tak nějak hodně ruské.
Jedna z těch her, kdy jsem chtěla o přestávce odejít, abych se nemusela dívat na to, co se na jevišti odehrává. Neodešla jsem jen na přání doprovodu, kterého po sportovním výkonu bolely nohy, a nechtělo se mu ještě zvedat :-)
A tak jsem během zbytku představení přemítala o tom, že napsat si může kdo chce, co chce. Ale aby tohle někdo začal na divadle realizovat, nebo aby v tom dokonce přijal roli, to už musí být asi v dost mizerné (nejspíš finanční) situaci. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
neděle 30. prosince 2012
čtvrtek 6. prosince 2012
Divadlo: Sunny Boys
Divadlo Bez zábradlí, prosinec 2012
"Sunny Boys" je poměrně realistická komedie o dvou bývalých společně vystupujících komicích.
Zatímco Al (Zdeněk Žák) se před lety dobrovolně rozhodl skončit s kariérou, druhý z dvojice, Wilie (Karel Heřmánek), odchod parťáka a konec páru ani po 10 letech neskousl. Ješiný starý pán zavile odmítá normální komunikaci s Alem, která je nutná pro jedinečnou příležitost ještě jednou společně vystoupit a něco si tak vydělat.
Velmi realisticky napsané povahy stárnoucích herců - výborné výkony v hlavních rolích.
"Sunny Boys" je poměrně realistická komedie o dvou bývalých společně vystupujících komicích.
Zatímco Al (Zdeněk Žák) se před lety dobrovolně rozhodl skončit s kariérou, druhý z dvojice, Wilie (Karel Heřmánek), odchod parťáka a konec páru ani po 10 letech neskousl. Ješiný starý pán zavile odmítá normální komunikaci s Alem, která je nutná pro jedinečnou příležitost ještě jednou společně vystoupit a něco si tak vydělat.
Velmi realisticky napsané povahy stárnoucích herců - výborné výkony v hlavních rolích.
pondělí 3. prosince 2012
Film: Ano, šéfe!
Kino Lucerna, prosinec 2012
Pokud příznivci francouzského filmu a kuchyně očekávají:
- že odkoukají nějaký prima recept,
- že se pokochají noblesní vysokou obsluhou v prvotřídní restauraci,
- že se pokochají Paříží,
- že nebudou svědky žádné trapnosti,
- že se rozvine předem neočekávaný příběh,
tak ať na tento film nechodí, protože nic z výše uvedeného neuvidí.
Pokud příznivci francouzského filmu a kuchyně očekávají:
- že odkoukají nějaký prima recept,
- že se pokochají noblesní vysokou obsluhou v prvotřídní restauraci,
- že se pokochají Paříží,
- že nebudou svědky žádné trapnosti,
- že se rozvine předem neočekávaný příběh,
tak ať na tento film nechodí, protože nic z výše uvedeného neuvidí.
neděle 2. prosince 2012
Divadlo: Rváč
Divadlo ABC, listopad 2012
"Člověka nepředěláš".
"A co předěláš? Nic nepředěláš".
Závěrečným rozhovorem tří oficírů by se dala shrnout adaptace ruské klasiky, prózy L. S. Turgeněva.
Hajzl zůstane hajzlem, a stejnou energii, jakou v bláhové naději vynaložíte na to, abyste mu pomohli, vynaloží on na to, aby vás nenáviděl a zlikvidoval. Dobro nebývá vždy odměněno.
Vynikající předloha, vynikající představení.
"Člověka nepředěláš".
"A co předěláš? Nic nepředěláš".
Závěrečným rozhovorem tří oficírů by se dala shrnout adaptace ruské klasiky, prózy L. S. Turgeněva.
Hajzl zůstane hajzlem, a stejnou energii, jakou v bláhové naději vynaložíte na to, abyste mu pomohli, vynaloží on na to, aby vás nenáviděl a zlikvidoval. Dobro nebývá vždy odměněno.
Vynikající předloha, vynikající představení.
úterý 27. listopadu 2012
Film: Thérese Desqueyroux
Festival francouzského filmu 2012
Není to jednoduchý film, stejně jako není jednoduchá jeho hrdinka, Thérese Desqueyroux. Přestože se děj odehrává na přelomu 20./30. let 20. století, v dané části francouzského venkova se ještě uzavírají domluvené sňatky dlouho domluvené dopředu, k rozšíření pozemku a spojení rodů.
Jako k samozřejmé záležitosti k tomu přistupuje i Thérese. Ač je ženou, která city neřeší, s nepřijetím počítala a počítá, ovšem... asi jí nevědomky schází. Jinak se asi její počínání nedá vysvětlit - zvnějšku velmi racionální žena, která někdy neví, proč něco dělá: a že koná poměrně zásadní věci.
Její počínání ji však dostane do pasti: manžel využije naprosto její závislosti na jeho výpovědi, "má ji v hrsti", zcela ji izoluje od společnosti, a vydeptá ji natolik, až je z ní psychická i fyzická troska. Bezvýchodnost situace a manželův despotismus zlomí osobnost dříve zdravé, vzdělané ženy.
Nevím, jestli lze závěrečné povolení k vystěhování Thérese z jejího domu považovat za happy end... v kontextu života Thérese asi ano, i když na mě to působilo spíše jako nucená emigrace.
Jedná se o kvalitní film, který se nepodbízí jednoduchým příběhem s jednoznačně optimistickým koncem, což mu přidává na věrohodnosti. Nic veselého.
Není to jednoduchý film, stejně jako není jednoduchá jeho hrdinka, Thérese Desqueyroux. Přestože se děj odehrává na přelomu 20./30. let 20. století, v dané části francouzského venkova se ještě uzavírají domluvené sňatky dlouho domluvené dopředu, k rozšíření pozemku a spojení rodů.
Jako k samozřejmé záležitosti k tomu přistupuje i Thérese. Ač je ženou, která city neřeší, s nepřijetím počítala a počítá, ovšem... asi jí nevědomky schází. Jinak se asi její počínání nedá vysvětlit - zvnějšku velmi racionální žena, která někdy neví, proč něco dělá: a že koná poměrně zásadní věci.
Její počínání ji však dostane do pasti: manžel využije naprosto její závislosti na jeho výpovědi, "má ji v hrsti", zcela ji izoluje od společnosti, a vydeptá ji natolik, až je z ní psychická i fyzická troska. Bezvýchodnost situace a manželův despotismus zlomí osobnost dříve zdravé, vzdělané ženy.
Nevím, jestli lze závěrečné povolení k vystěhování Thérese z jejího domu považovat za happy end... v kontextu života Thérese asi ano, i když na mě to působilo spíše jako nucená emigrace.
Jedná se o kvalitní film, který se nepodbízí jednoduchým příběhem s jednoznačně optimistickým koncem, což mu přidává na věrohodnosti. Nic veselého.
neděle 25. listopadu 2012
Film: Paříž - Manhattan
Festival francouzského filmu 2012
Film Paříž - Manhattan (Francie 2011) je také jedním z těch, které byly na letošním festivalu představeny dřív, než půjdou do českých kin (2013).
Alice, hlavní postava filmu, je mladá lékárnice, singl, o niž má její okolí (zbytečné) obavy, a zvláště tatínek se činí při shánění ženichů tak, že kam se podívá, rozdává její vizitky, číslo mobilu, adresu e-mailu. Alici to není po chuti, ale na druhou stranu nijak nezasahuje. Má v oblibě filmy Woody Allena, a občas s ním v duchu rozmlouvá. V závěru filmu, když se objeví ten pravý, Woody jí ho dokonce schválí.
Ve filmu je patrný ženský rukopis (režie Sophie Lellouche) a notná dávka dětské naivity. Spíše je pro holky, neumím si představit, že by se při něm ohromně bavil nějaký chlap.
Film Paříž - Manhattan (Francie 2011) je také jedním z těch, které byly na letošním festivalu představeny dřív, než půjdou do českých kin (2013).
Alice, hlavní postava filmu, je mladá lékárnice, singl, o niž má její okolí (zbytečné) obavy, a zvláště tatínek se činí při shánění ženichů tak, že kam se podívá, rozdává její vizitky, číslo mobilu, adresu e-mailu. Alici to není po chuti, ale na druhou stranu nijak nezasahuje. Má v oblibě filmy Woody Allena, a občas s ním v duchu rozmlouvá. V závěru filmu, když se objeví ten pravý, Woody jí ho dokonce schválí.
Ve filmu je patrný ženský rukopis (režie Sophie Lellouche) a notná dávka dětské naivity. Spíše je pro holky, neumím si představit, že by se při něm ohromně bavil nějaký chlap.
Film: Z prezidentské kuchyně
Festival francouzského filmu 2012
Film Z prezidentské kuchyně (Les Saveurs du palais, Francie 2011) byl představen na festivalu v rámci 10 "předpremiér", tedy před uvedením do českých kin. To je jedno z plusů festivalu, a dalším je, že někdy, jako zrovna v tomto případě, film přijede českým divákům představit jeho režisér. Obrázek má potom divák mnohem ucelenější, když má předchozí živý kontakt s autorem a hlavním realizátorem. Prostě Christian Vincent zapůsobil.
Samozřejmě zde nemůžu vyzrazovat podrobnosti z děje, takže jen ve stručnosti: hlavní postavou je osobní kuchařka prezidenta Mitterranda, Hortense Laborie. Do Elysejského paláce přichází na základě prezidentova přání a doporučení úplně zvenku, takže se musí vypořádávat se škodolibostmi v paláci zavedených kolegů, v té době samozřejmě mužů. Hortense vaří jak umí a jak to považuje za správné (zjišťuje si, zda konzumentům chutná a zda jsou spokojeni). Její vaření má ovšem zvýšené dopady do rozpočtu, a po několika letech přijdou zásadní omezení ve výběru z možných připravovaných pokrmů od prezidentových lékařů. Hortense se v dané situaci poměrně rychle zorientuje, usoudí, že v daných mantinelech se pohybovat nemůže, a rozhodne se velmi rychle spolupráci ukončit.
Tento film patří k těm, které umějí dodat energii. Máme tu sympatickou hlavní postavu, která dělá perfektně a s oblibou svou práci, vaří pro druhé, chce jim udělat radost tím, že jim chutná... a něco z toho se přenáší i na diváky.
Hrozně fajn je, že se zde "neřeší" vůbec žádné osobní vztahy, žádný manžel, přítel, ani děti, a přitom to vůbec nechybí, naopak, je příjemné koukat se pár minut na něco, kde jde o radost z procesu a výsledku práce. Připadá mi až nezvyklé, že jde osobní příběh natočit bez rodinných příslušníků, ale jak je vidět, jde to, a je velkým plusem někdy příběh jimi nezatěžovat.
Na jaře 2013 se tak diváci mohou těšit na pěkný film.
PS: doporučuju předtím něco zakousnout :-)
Film Z prezidentské kuchyně (Les Saveurs du palais, Francie 2011) byl představen na festivalu v rámci 10 "předpremiér", tedy před uvedením do českých kin. To je jedno z plusů festivalu, a dalším je, že někdy, jako zrovna v tomto případě, film přijede českým divákům představit jeho režisér. Obrázek má potom divák mnohem ucelenější, když má předchozí živý kontakt s autorem a hlavním realizátorem. Prostě Christian Vincent zapůsobil.
Samozřejmě zde nemůžu vyzrazovat podrobnosti z děje, takže jen ve stručnosti: hlavní postavou je osobní kuchařka prezidenta Mitterranda, Hortense Laborie. Do Elysejského paláce přichází na základě prezidentova přání a doporučení úplně zvenku, takže se musí vypořádávat se škodolibostmi v paláci zavedených kolegů, v té době samozřejmě mužů. Hortense vaří jak umí a jak to považuje za správné (zjišťuje si, zda konzumentům chutná a zda jsou spokojeni). Její vaření má ovšem zvýšené dopady do rozpočtu, a po několika letech přijdou zásadní omezení ve výběru z možných připravovaných pokrmů od prezidentových lékařů. Hortense se v dané situaci poměrně rychle zorientuje, usoudí, že v daných mantinelech se pohybovat nemůže, a rozhodne se velmi rychle spolupráci ukončit.
Tento film patří k těm, které umějí dodat energii. Máme tu sympatickou hlavní postavu, která dělá perfektně a s oblibou svou práci, vaří pro druhé, chce jim udělat radost tím, že jim chutná... a něco z toho se přenáší i na diváky.
Hrozně fajn je, že se zde "neřeší" vůbec žádné osobní vztahy, žádný manžel, přítel, ani děti, a přitom to vůbec nechybí, naopak, je příjemné koukat se pár minut na něco, kde jde o radost z procesu a výsledku práce. Připadá mi až nezvyklé, že jde osobní příběh natočit bez rodinných příslušníků, ale jak je vidět, jde to, a je velkým plusem někdy příběh jimi nezatěžovat.
Na jaře 2013 se tak diváci mohou těšit na pěkný film.
PS: doporučuju předtím něco zakousnout :-)
čtvrtek 22. listopadu 2012
Divadlo: Konečně šťastná?
Divadlo ABC, listopad 2012
V programu Městských divadel pražských je toto představení charakterizováno jako "hořká komedie o manželství", ale to je hodně zúžený pohled. Není to totiž až taková komedie, ale celkem hluboká sonda do vztahů nejen manželských, ale i dalších rodinných a přátelských.
Britská autorka L. Coxonová prokázala velmi dobrý postřeh na to, jak to mezi lidmi v životě (celkem bez nadsázky) chodí, a rozkrývá i někdy neuvědomnělé části lidské psychiky, když ústy jedné postav vyjadřeje, že když chtějí lidé cítit, že ještě opravdu žijí, upnou se nevědomky na "chlast, sex, anebo lži" - něco z toho se pak stane jejich motorem.
Výborná Veronika Gajerová v hlavní roli. První půlka představení velmi strhující, přináší dost momentů k zamyšlení, děj má spád, situace vtip. Druhá polovina představení poněkud pokulhává, jako by autorka moc něvěděla, co s tím. Ale celkový dojem to nezkazilo, představení se líbí.
PS: Nevím, jestli je to jen náhoda, nebo výsledek uměleckého ztvárnění, ale diváci se shodují, že ten Carl je celej Nečas :-)
V programu Městských divadel pražských je toto představení charakterizováno jako "hořká komedie o manželství", ale to je hodně zúžený pohled. Není to totiž až taková komedie, ale celkem hluboká sonda do vztahů nejen manželských, ale i dalších rodinných a přátelských.
Britská autorka L. Coxonová prokázala velmi dobrý postřeh na to, jak to mezi lidmi v životě (celkem bez nadsázky) chodí, a rozkrývá i někdy neuvědomnělé části lidské psychiky, když ústy jedné postav vyjadřeje, že když chtějí lidé cítit, že ještě opravdu žijí, upnou se nevědomky na "chlast, sex, anebo lži" - něco z toho se pak stane jejich motorem.
Výborná Veronika Gajerová v hlavní roli. První půlka představení velmi strhující, přináší dost momentů k zamyšlení, děj má spád, situace vtip. Druhá polovina představení poněkud pokulhává, jako by autorka moc něvěděla, co s tím. Ale celkový dojem to nezkazilo, představení se líbí.
PS: Nevím, jestli je to jen náhoda, nebo výsledek uměleckého ztvárnění, ale diváci se shodují, že ten Carl je celej Nečas :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
