Divadlo ABC, leden 2019
Americký prezident Charles Smith (Michal Dlouhý), jemuž strmě spadly preference, se na poslední chvíli snaží o obrat v kampani pro druhé volební období... a tak se chápe každé příležitosti, jak ze sponzorů vyždímat prachy na vysílací čas v televizi a z autorky svých projevů vyždímat řeč, která přinese hlasy.
Komedie má obrovskou šťávu. To jede od první vteřiny a celou dobu si vystačí s umístěním do Oválné pracovny. Michal Dlouhý báječně zvládá sypat text, kterého je pro jeho roli mraky.
Listopad už jsem viděla před pár lety, a moc jsem se těšila, až ho uvidím znovu. Nejen, že nezklamal, ale protože to výrazově malinko (ale fakt malinko, decentně) střihli do Trumpa, a povedeně, tak jsem se bavila snad ještě víc než minule.
První půlka představení dokáže hned strhnout, i když děj trošku přešlapuje na místě. No ale druhá půlka, doplněná řízně částí refrénu jedné hodně známé písně od Rammstein, žádnej čajíček, to už je situační nářez.
Když to shrnu: vtipná politická fraška, energizující a nekorektní (!!!), takže i zvíře ve mě si přišlo na svý :-)
středa 23. ledna 2019
úterý 1. ledna 2019
Divadlo: Škola žen
Divadlo na Vinohradech, Silvestr 2018
Tento Molière nezklame. Moc hezky zpracovaná komedie, mým odhadem původem tak 350 let stará, na které se ten věk ale nepozná. Svěže veršovaná, což jsou body navíc.
Zkušený, protřelý chlapík se rozhodne oženit - ovšem pojmout za manželku chce pouze ženu hloupou, nevzdělanou, tvárnou, jejíž zájmy budou začínat u něj a končit nejdále u pletení. Taková mu podle jeho odhadu nebude nikdy nevěrná. Pro tento účel si dokonce "vychovává" schovanku. Je to legrace, ale dá se tomu věřit - takže nepřekvapí, že při psaní této komedie se Molière vypisoval ze svého traumatu způsobeného vlastní taktikou: ano, tak si to sám mistr představoval a ve svém životě dokonce zrealizoval :-)
Nechte se překvapit, jestli u schovanky zvítězí přirozenost nebo mazaný žárlivec. Je tam pár osvěžujících zvratů. Budete se báječně bavit.
Tento Molière nezklame. Moc hezky zpracovaná komedie, mým odhadem původem tak 350 let stará, na které se ten věk ale nepozná. Svěže veršovaná, což jsou body navíc.
Zkušený, protřelý chlapík se rozhodne oženit - ovšem pojmout za manželku chce pouze ženu hloupou, nevzdělanou, tvárnou, jejíž zájmy budou začínat u něj a končit nejdále u pletení. Taková mu podle jeho odhadu nebude nikdy nevěrná. Pro tento účel si dokonce "vychovává" schovanku. Je to legrace, ale dá se tomu věřit - takže nepřekvapí, že při psaní této komedie se Molière vypisoval ze svého traumatu způsobeného vlastní taktikou: ano, tak si to sám mistr představoval a ve svém životě dokonce zrealizoval :-)
Nechte se překvapit, jestli u schovanky zvítězí přirozenost nebo mazaný žárlivec. Je tam pár osvěžujících zvratů. Budete se báječně bavit.
pondělí 31. prosince 2018
Divadlo: Poslední aristokratka
Divadlo Na Jezerce, prosinec 2018
Vtipná komedie o rodince emigrantů, kteří se vracejí z USA do Čech převzít rodinné sídlo včetně svérázného personálu.
Dobrá volba pro ty, kteří se chtějí jít do divadla pobavit, anebo někomu věnovat vstupenky na kulturu.
Vtipná komedie o rodince emigrantů, kteří se vracejí z USA do Čech převzít rodinné sídlo včetně svérázného personálu.
Dobrá volba pro ty, kteří se chtějí jít do divadla pobavit, anebo někomu věnovat vstupenky na kulturu.
čtvrtek 15. listopadu 2018
Film: Toman
Nepříjemné pocity ze sdělení, které v sobě má tento film, ve mě doznívaly ještě 2 dny.
Líbilo se mi, jak Tomana zahrál J. Macháček - civilně, úsporně, a přitom pro mě věrohodně.
Komentář se píše špatně, není příjemné se babrat se záporákem ani v čsl. poválečné historii, kterou, jak jsem se dozvěděla, Toman pomáhal utvářet.
Takže film je to dobrej, velmi působivej.
Líbilo se mi, jak Tomana zahrál J. Macháček - civilně, úsporně, a přitom pro mě věrohodně.
Komentář se píše špatně, není příjemné se babrat se záporákem ani v čsl. poválečné historii, kterou, jak jsem se dozvěděla, Toman pomáhal utvářet.
Takže film je to dobrej, velmi působivej.
čtvrtek 8. listopadu 2018
Divadlo: Válka Roseových
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, říjen 2018
V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.
Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.
A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou! :-)
V hlavních rolích Michal Dlouhý a Kateřina Lojdová.
Bezvadné představení, které neopomíjí žádnou silnou scénu, kterou známe z filmu. Michal Dlouhý je prostě v pražských divadlech dlouhodobě na špičce a divák se může spolehnout, že v čem se ukáže, tam to stojí za to. Michal je zkrátka třída a pro legraci nastaví i vlastní kůži.
A na co se všichni ptají:
"Houpou se tam na tom lustru?"
Jo, houpou! :-)
neděle 7. října 2018
Beletrie: Na jih od hranic, na západ od slunce
Autor: Haruki Murakami
Murakami dává v tomto románu nahlédnout do příběhu jednoho mladého Japonce od základní školy do jeho 38 let. Z jeho života však vybírá jen ta období, v nichž se vztahuje k dívkám, ženám.
Román japonského autora je osvěžující pro mezi řádky vyjádřenou něžnost, pro plynulý způsob vyprávění, pro splavnost, která dělá vyprávění příjemně se odvíjející a bez zádrhelů.
Nevím, jestli je to dané rozdílností kultur, anebo osobitým způsobem, jakým autor používá fantazii a jazyk - při četbě totiž pociťovala velký paradox mezi jemností vyjádření - a na druhé straně tíží toho, co hrdina řeší.
Hadžime byl jedináček, a pro tuto "vlastnost", respektive pro očekávaný soubor vlastností, který je jedináčkům obecně připisován, se na něj společnost, v níž se pohyboval, odmala dívala skrz prsty a někam ho zařadila. Hadžime se cítil exkomunikován, ale naučil se s tím žít, a našel pochopení u spolužačky (taky jedináčka) Šimamoto. Jako děti si velmi rozuměli.
Každý však šel studovat jinam a sešli si z očí. V Hadžimovi však po ní zůstala jakási díra - již si nenalezl k sobě osobu, ke které by pociťoval takovou důvěru, jako kdysi k Šimamoto.
Když po mnoha letech, po třicítce, po založení rodiny, se s Šimamoto znovu setká, nemůže si pomoci a touží po její přítomnosti. Zde však narazí na tajemno (a pro mě i nepochopitelno): Šimamoto mu nesděluje o sobě téměř nic z minulosti ani jak žije v přítomnosti, přichází, odchází, jak se jí zlíbí - avšak není v tom záměr vodit ho za nos.
H. Murakami napsal velmi dobrý román, při jehož četbě i po ní něco zůstává: pocit, že člověk se někdy musí rozhodnout mezi 2 možnostmi, avšak ať se rozhodne jakkoli, obě varianty jsou špatné a bolestivé. Dilema mezi neférovostí vůči nevinnému okolí (a pak se kvůli výčitkám trápit), anebo zahodit šanci (a pak se trápit). V tomto románu nenechá autor Hadžima dokončit rozhodnutí: vlivem události, kterou nemohl ovlivnit, jeho dilema ukončil. Ovšem Hadžimovi to v závěru úlevu nepřineslo... bludný kruh se točí dál.
Murakami dává v tomto románu nahlédnout do příběhu jednoho mladého Japonce od základní školy do jeho 38 let. Z jeho života však vybírá jen ta období, v nichž se vztahuje k dívkám, ženám.
Román japonského autora je osvěžující pro mezi řádky vyjádřenou něžnost, pro plynulý způsob vyprávění, pro splavnost, která dělá vyprávění příjemně se odvíjející a bez zádrhelů.
Nevím, jestli je to dané rozdílností kultur, anebo osobitým způsobem, jakým autor používá fantazii a jazyk - při četbě totiž pociťovala velký paradox mezi jemností vyjádření - a na druhé straně tíží toho, co hrdina řeší.
Hadžime byl jedináček, a pro tuto "vlastnost", respektive pro očekávaný soubor vlastností, který je jedináčkům obecně připisován, se na něj společnost, v níž se pohyboval, odmala dívala skrz prsty a někam ho zařadila. Hadžime se cítil exkomunikován, ale naučil se s tím žít, a našel pochopení u spolužačky (taky jedináčka) Šimamoto. Jako děti si velmi rozuměli.
Každý však šel studovat jinam a sešli si z očí. V Hadžimovi však po ní zůstala jakási díra - již si nenalezl k sobě osobu, ke které by pociťoval takovou důvěru, jako kdysi k Šimamoto.
Když po mnoha letech, po třicítce, po založení rodiny, se s Šimamoto znovu setká, nemůže si pomoci a touží po její přítomnosti. Zde však narazí na tajemno (a pro mě i nepochopitelno): Šimamoto mu nesděluje o sobě téměř nic z minulosti ani jak žije v přítomnosti, přichází, odchází, jak se jí zlíbí - avšak není v tom záměr vodit ho za nos.
H. Murakami napsal velmi dobrý román, při jehož četbě i po ní něco zůstává: pocit, že člověk se někdy musí rozhodnout mezi 2 možnostmi, avšak ať se rozhodne jakkoli, obě varianty jsou špatné a bolestivé. Dilema mezi neférovostí vůči nevinnému okolí (a pak se kvůli výčitkám trápit), anebo zahodit šanci (a pak se trápit). V tomto románu nenechá autor Hadžima dokončit rozhodnutí: vlivem události, kterou nemohl ovlivnit, jeho dilema ukončil. Ovšem Hadžimovi to v závěru úlevu nepřineslo... bludný kruh se točí dál.
neděle 7. dubna 2013
Divadlo: Nebe nad Andělem
Švandovo divadlo, březen 2013
Nebe nad Andělem je celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?
Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla - prostě vcelku příjemný zážitek.
Nebe nad Andělem je celkem nekonfliktní představení. Možná až příliš. Postrádám nějaké větší napětí, nebo dějové zvraty, nečekané vyústění... Je to představení vcelku milé, ale strašně statické - i v doslovném slova smyslu. Na jevišti je minimum pohybu, některé postavy tam jen pasivně postávají, člověk si říká: proč tam vlastně jsou? A proč to vlastně hrají?
Pokud se někdo chce jít do divadla uklidnit, anebo si nechce odžít nějaké divočejší emoce atd., tak je to dobrá volba. A přispívá k tomu i celá atmosféra tohoto divadla - prostě vcelku příjemný zážitek.
Divadlo: Mefisto
Divadlo pod Palmovkou, březen 2013
Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.
Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.
Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.
Poslední dobou je pro mě to, co se v tomto divadle odehrává, čím dál větší zklamání.
Těšila jsem se na Jiřího Langmajera v hlavní roli. Ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že někam spěchá, protože příšerně drmolil. Avizovaná délka představení byla 3 h 20 min, čili jsme očekávali, že od 19 h to bude trvat do 22.20, ale ve 22.19 už jsme byli v metru (po děkovačce, vystátí fronty na šatnu atd.). Takže: někam se jim poděla nejmíň čtvrthodina představení. No, zrovna se ten večer rozdávaly ceny Thálie a volila česká miss, vstupné od diváků už bylo dávno v kase, tak co by s náma mazali, že.
Mefisto by asi nebyl tak špatný, kdyby nepůsobil poněkud odbytě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
