Divadlo pod Palmovkou, říjen 2012
Slavné písně Edith Piaf a Marlene Dietrich provázejí diváky životním příběhem prvně jmenované.
Toto představení patří k těm zážitkům, které nečekaně předčí očekávání. Zásluhu na tom měla zejména představitelka Edith Piaf, Hana Seidlová. Herečka, která skutečně umí zpívat, podle mého názoru svým podáním známých šansonů předčila předchozí známá podání starších českých interpretek. Příjemné je též slyšet známé písně jinak česky natextované, a také velmi povedeně.
Poměrně silný životní příběh zprostředkuje divákům silný, místy dojemný, umělecký zážitek.
čtvrtek 18. října 2012
úterý 2. října 2012
Divadlo: Dobře rozehraná partie
Divadlo ABC, říjen 2012
Skvělá komedie, zábavná od začátku do konce.
Jan Vlasák v hlavní roli kusu Dobře rozehraná partie perfektně vystřihl typ, se kterým se jistě každý člověk během svého života setkal - arogantního cholerika, se kterým nikdo nevydrží, protože umí lidi kolem sebe jen ponižovat a zesměšňovat, ke všemu velmi temperamentně, takže decimuje každého, kdo se mu nachomýtne do cesty. Na tom by samosebou nebylo moc veselého, ale Jan Vlasák to předvádí s takovou bravurou, že je zkrátka parádní zábava jeho herecký koncert jako divák pozorovat. Mít takového Freda delší dobu ve své blízkosti v reálu by samozřejmě žádná sranda nebyla.
Fred je asi sedmdesátiletý vdovec, jehož jedinou činností je jednou týdně partie šachu s kamarádem veteránem. Nic jiného fakt nedělá, tedy ani si neuklízí. Má ale starostlivého syna, který se na ten rozklad nemůže dívat a opakovaně se mu snaží najít pomocnice do domácnosti. Tyto ženy však mají ve své funkci jen zanedbatelnou životnost: přijdou jako životné dvacítky, a do týdne odcházejí jako zdecimované trosky.
V případě jedné hospodyně však padne kosa na kámen, a protiva Fred je zkrocen. Proměna je však samozřejmě jen vůči krotitelce, syna Leonarda stále zesměšňuje, a nad šachovým přítelem, který nepobral příliš temperamentu, se dál povyšuje.
Nemůžu příliš prozrazovat podrobnosti z děje, ale dá se napsat, že u této komedie všechno "sedí". Scéna je tak zaranžovaná, že si divák si připadá, jako by skutečně byl s Fredem v jeho zaneřáděném bytě. Přispívá k tomu i "domácká" útulnost divadla a sálu, laděného do útulně zemitých barev, zeleného plyše v kombinaci s dřevní hnědou. Iluze domácího interiéru je prostě taková jako živá.
Výtečný je výkon pana Štěpánka v roli druhého děduly, už trochu senilního, zpomaleného a nahluchlého pána.
Za zmínku stojí i trik hospodyně, kterou hraje Jitka Smutná, jak zkrotit starého protivu: ona v té hře říká, že mu postavila zeď, a myslí tím neústupnost a sebeprosazování stejnou měrou. Bohužel tento trik ale vůbec není pro každého: jemná, poddajná osobnost, méně energická, ze své podstaty nemůže odolávat tlaku takového buldozera.
Jan Vlasák, Petr Štěpánek a Jitka Smutná předkládají divákům jednu komickou situaci za druhou, a pro perfektní zábavu, kombinovanou s výtečným odpozorováním reakcí různých typů osobností tak, jak se v životě fakt projevují, musím doporučit divákům všech věkových kategorií.
PS: Červené víno z litrové lahve z Kobylí v divadelním baru ale fakt doporučit nemůžu. Pověstný lák vod vokurek kyselých se narozdíl od něj dá alespoň trochu pít :-)
Skvělá komedie, zábavná od začátku do konce.
Jan Vlasák v hlavní roli kusu Dobře rozehraná partie perfektně vystřihl typ, se kterým se jistě každý člověk během svého života setkal - arogantního cholerika, se kterým nikdo nevydrží, protože umí lidi kolem sebe jen ponižovat a zesměšňovat, ke všemu velmi temperamentně, takže decimuje každého, kdo se mu nachomýtne do cesty. Na tom by samosebou nebylo moc veselého, ale Jan Vlasák to předvádí s takovou bravurou, že je zkrátka parádní zábava jeho herecký koncert jako divák pozorovat. Mít takového Freda delší dobu ve své blízkosti v reálu by samozřejmě žádná sranda nebyla.
Fred je asi sedmdesátiletý vdovec, jehož jedinou činností je jednou týdně partie šachu s kamarádem veteránem. Nic jiného fakt nedělá, tedy ani si neuklízí. Má ale starostlivého syna, který se na ten rozklad nemůže dívat a opakovaně se mu snaží najít pomocnice do domácnosti. Tyto ženy však mají ve své funkci jen zanedbatelnou životnost: přijdou jako životné dvacítky, a do týdne odcházejí jako zdecimované trosky.
V případě jedné hospodyně však padne kosa na kámen, a protiva Fred je zkrocen. Proměna je však samozřejmě jen vůči krotitelce, syna Leonarda stále zesměšňuje, a nad šachovým přítelem, který nepobral příliš temperamentu, se dál povyšuje.
Nemůžu příliš prozrazovat podrobnosti z děje, ale dá se napsat, že u této komedie všechno "sedí". Scéna je tak zaranžovaná, že si divák si připadá, jako by skutečně byl s Fredem v jeho zaneřáděném bytě. Přispívá k tomu i "domácká" útulnost divadla a sálu, laděného do útulně zemitých barev, zeleného plyše v kombinaci s dřevní hnědou. Iluze domácího interiéru je prostě taková jako živá.
Výtečný je výkon pana Štěpánka v roli druhého děduly, už trochu senilního, zpomaleného a nahluchlého pána.
Za zmínku stojí i trik hospodyně, kterou hraje Jitka Smutná, jak zkrotit starého protivu: ona v té hře říká, že mu postavila zeď, a myslí tím neústupnost a sebeprosazování stejnou měrou. Bohužel tento trik ale vůbec není pro každého: jemná, poddajná osobnost, méně energická, ze své podstaty nemůže odolávat tlaku takového buldozera.
Jan Vlasák, Petr Štěpánek a Jitka Smutná předkládají divákům jednu komickou situaci za druhou, a pro perfektní zábavu, kombinovanou s výtečným odpozorováním reakcí různých typů osobností tak, jak se v životě fakt projevují, musím doporučit divákům všech věkových kategorií.
PS: Červené víno z litrové lahve z Kobylí v divadelním baru ale fakt doporučit nemůžu. Pověstný lák vod vokurek kyselých se narozdíl od něj dá alespoň trochu pít :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
