Dejvické divadlo, květen 2011
Výborné představení.
Dobré obsazení, svěží výkony. Hra o skupince mužů, kteří se pravidelně scházejí k pokeru, má úžasný spád, který se nikde nezadrhne, je to zábava od začátku do konce, i nějaká ta myšlenka se tam mihne, taková maličká sondička do pánské společnosti, když jsou bez žen.
Je to komedie, ale až zas taková sranda to není.
Doporučuju vidět - ovšem z předních řad. Bohužel koupit lístky není tak úplně jednoduché.
pondělí 30. května 2011
Divadlo: Hamlet
Dejvické divadlo, květen 2011
Utrpení skoro pro všechny smysly. Ušetřen zůstal jen hmat.
Tentokrát jsem měla vstupenku do poslední řady, pěkně nejvýš pod strop, a vědět co to bude obnášet, tak na tu hru nejdu. Poseděla jsem si v pořádném teploučku, zahřívaná těly sousedních diváků, neboť šíře zdejších židlí je podstatně menší než šíře průměrných mužských ramen. Přitom jsem čichala akumulující se kouř nějakých "voňavých" cigaret nebo co to bylo, koukala na příšerné kulisy divadelní hry, která se neodvíjí a děj stojí na místě. Je to ukrutná nuda, ale ještě v prostředí, kde otravuje úplně všechno. Rozvedu proč.
Hlavní ženská role obnáší permanentní pokuřování, což diváci, kteří mají místa do vyšších řad, asi mimořádně oceňují. Jestli v divadle nějaká klimatizace je, tak ji zapomněli zapnout. Hlavně díky tomu se někteří diváci z posledních řad nemohli dočkat přestávky, a s poznámkami, že za něco takového by divadlo mělo platit divákům, prchli do dejvických jarních ulic a na druhou polovinu představení už se nevrátili. Já se tedy nemohla dočkat přestávky. Ta se nějak ne a ne dostavit, až mě jednu chvíli zachvátila panika, že se snad pojede bez přestávky, myslela jsem jen na to, že tam snad chcípnu.
Kulisy: antilahoda pro oko. Straší tam plechové skříňky, takové ty známé ze socialistických šaten, nebyly snad natřené ani základovkou.
Dialogy nikam nevedou, uši si taky na nic nepřijdou. Nikam se to neodvíjí, dlouho to přešlapuje na jednom místě. Prostě to nudí.
Přešla mě chuť shánět v předprodejích vstupenky na divadelní představení. Hra bude stažena z repertoáru, po zásluze.
Utrpení skoro pro všechny smysly. Ušetřen zůstal jen hmat.
Tentokrát jsem měla vstupenku do poslední řady, pěkně nejvýš pod strop, a vědět co to bude obnášet, tak na tu hru nejdu. Poseděla jsem si v pořádném teploučku, zahřívaná těly sousedních diváků, neboť šíře zdejších židlí je podstatně menší než šíře průměrných mužských ramen. Přitom jsem čichala akumulující se kouř nějakých "voňavých" cigaret nebo co to bylo, koukala na příšerné kulisy divadelní hry, která se neodvíjí a děj stojí na místě. Je to ukrutná nuda, ale ještě v prostředí, kde otravuje úplně všechno. Rozvedu proč.
Hlavní ženská role obnáší permanentní pokuřování, což diváci, kteří mají místa do vyšších řad, asi mimořádně oceňují. Jestli v divadle nějaká klimatizace je, tak ji zapomněli zapnout. Hlavně díky tomu se někteří diváci z posledních řad nemohli dočkat přestávky, a s poznámkami, že za něco takového by divadlo mělo platit divákům, prchli do dejvických jarních ulic a na druhou polovinu představení už se nevrátili. Já se tedy nemohla dočkat přestávky. Ta se nějak ne a ne dostavit, až mě jednu chvíli zachvátila panika, že se snad pojede bez přestávky, myslela jsem jen na to, že tam snad chcípnu.
Kulisy: antilahoda pro oko. Straší tam plechové skříňky, takové ty známé ze socialistických šaten, nebyly snad natřené ani základovkou.
Dialogy nikam nevedou, uši si taky na nic nepřijdou. Nikam se to neodvíjí, dlouho to přešlapuje na jednom místě. Prostě to nudí.
Přešla mě chuť shánět v předprodejích vstupenky na divadelní představení. Hra bude stažena z repertoáru, po zásluze.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
